ARCHIV 2011
Šťastné a veselé!
Cvičení s králíkem 19.12. 2011
Vánoční prochajda v HB
zleva: Filip a štěňátko Edý, Eliška s malým Teddíkem, Soňa s Ichym, Aneta s Inkou a Bubu, Nikol s Oriankou, Riťásek, já a Artík - foto Bára:)
18.12. 2011
Nejspíš poslední prochajda s DW (http://dogwalking.4fan.cz/) letošního roku. Trasa naplánována kratší, to kvůli nejmladším účastníkům výpravy. Ale myslím, že nakonec přišla vhod i lidským členům "posádky", zvlášť těm vymrzlým z dopoledních agility závodů:)!
Vycházelo se z parkovišťátka na "náměstí", kde jsem všechny nechala trochu v napětí, jestli vůbec s Ritulkou dorazíme:))! Počasí nevěstilo nic moc dobrého. Všudypřítomné bahno. Sice nepršelo, nesněžilo, ale foukal ledový vítr. Naštěstí jsme se brzy schovali v lese. Cesta ubýhala v příjemném tempu. Vzniklé skupinky se různě oddělovaly, přeskupovaly a zase dávaly dohromady. Každý zvolil jiné tempo, nikdy jsme se však neodělili na víc jak pár metrů. Téma hovorů bylo většinou dané- psi, psi a zase psi:)!
Horké chvilku mi připravila Rita, která na pár minut zmizela bůhví kam. To mi ještě nikdy neudělala a překvapilo mě, že to tu její černou hlavu napadlo ve chvíli, kdy se každé psisko kamarádilo a pobíhalo s ostatními... Nevím co ji mohlo tak zaujmout, každopádně se brzy našla a mohlo se pokračovat v cestě:)! Na vodítku museli být chlupáči minimálně. Akorát Artušek trochu zlobil, tak si procvičil chůzi na řemeni:)!
Ke konci cesty už byli prckové uťapaní, páníci zmrzlí a myslím, že byli rádi, když se doma svalili k telce a dali si teplý čaj:)! Tak zase někdy příště! Tentokrát doufám s lepším počasím:)!
Horké chvilku mi připravila Rita, která na pár minut zmizela bůhví kam. To mi ještě nikdy neudělala a překvapilo mě, že to tu její černou hlavu napadlo ve chvíli, kdy se každé psisko kamarádilo a pobíhalo s ostatními... Nevím co ji mohlo tak zaujmout, každopádně se brzy našla a mohlo se pokračovat v cestě:)! Na vodítku museli být chlupáči minimálně. Akorát Artušek trochu zlobil, tak si procvičil chůzi na řemeni:)!
Ke konci cesty už byli prckové uťapaní, páníci zmrzlí a myslím, že byli rádi, když se doma svalili k telce a dali si teplý čaj:)! Tak zase někdy příště! Tentokrát doufám s lepším počasím:)!
Zhodnocení uplynulého roku
13.12. 2011
Další rok za námi a je čas bilancovat. Rok 2011 byl především výstavní, bohužel jsem si neodvážila hlásit žádné zkoušky, Rita ještě nebyla 100% připravená. V letošní výstavní sezóně se nám podařily splnit podmínky pro udělení JCh. a já jsem za to opravdu ráda. Chov flatíků v ČR se za posledních pár let vyšvihl na docela slušnou úroveň a tak je čímdál tím těžší získat tento titul, který je navíc limitován věkem. Proto jsem na tu svojí holku opravdu pyšná:)! V roce 2012 nás tedy čeká zkouška a opět výstavy, tentokrát doufám více zahraničních.
V neposlední řadě se budeme věnovat i vyšetřením zdravotním, pevně věřím, že to budou výsledky ze kterých budeme mít radost.
V tomto roce jsme potkaly spousty zajímavých lidí, všem děkuji za přátelská slova, rady s výcvikem, rady s vystavováním, výlety, pomoc. Bez vás by to nešlo, takže DÍKY! Díky rodině za to, co pro nás obě dělá. Díky přátelům ze zahraničí, kteří se podělili o zajímavé poznatky z chovu a nebáli se říct svůj názor. Díky za trpělivost s mojí angličtinou, občas se v té kynologické hatmatilce ještě ztrácím:)! Díky za každý den, který jsme s Ritou mohly strávit v přírodě, výcvikem, procházkou...
Jinak u nás nic nového:)! Akorát na veterině jsme byly na můj vkus až příliš často - když pominu povinné každoroční očkování, jednou kvůli nataženému vazu v kyčly, což vypadalo opravdu hrozivě. Ritě to uklouzlo, když se chtěla "pozdravit" s Mášou, nejdřív kulhala, o den později už vůbec nechodila. Naštěstí stačil "jen" týden klidu, prášky proti zánětu, injekce proti bolesti a Rita byla zase v pořádku. Další návštěva byla asi za 14 dní po této nehodě a sice ultrazvuk - k Ritušce se podhrabal v nejlepších dnech hárání "ženich". A jak už to tak bývá, nebyl to žádný "šlechtic":)! Všechno v pořádku, štěňata nebudou:)!
Zimní dny trávíme (zatím na blátě) prochajdami v přírodě a hlavně intenzivním tréninkem - jak s dummy, tak se zvěří. Uvidíme, jaké budou výsledky:)! Ritu to neuvěřitelně chytlo, na výcvik se vyloženě těší a pracuje s opravdovou chutí. Patří zkrátka mezi psy, kteří potřebují zaměstnat hlavinku, aby byli šťastní a utahaní. Pouhé pobýhání na prochajdách už začínala být trošku nuda.
Jak jste si jistě všimli, nadělily jsme si s Ríťou nový web, doufám, že se Vám líbí a že ho (stejně jako já) shledáte přehlednějším a najdete tu stále vše podstatné. Starý web již nebude aktualizován a všechny nové informace budou přibývat sem!
Přejeme Vám všem krásné Vánoce a šťastný nový rok 2012!
Pokud bude stejně úspěšný jako letošní, budu spokojená:)!
Další rok za námi a je čas bilancovat. Rok 2011 byl především výstavní, bohužel jsem si neodvážila hlásit žádné zkoušky, Rita ještě nebyla 100% připravená. V letošní výstavní sezóně se nám podařily splnit podmínky pro udělení JCh. a já jsem za to opravdu ráda. Chov flatíků v ČR se za posledních pár let vyšvihl na docela slušnou úroveň a tak je čímdál tím těžší získat tento titul, který je navíc limitován věkem. Proto jsem na tu svojí holku opravdu pyšná:)! V roce 2012 nás tedy čeká zkouška a opět výstavy, tentokrát doufám více zahraničních.
V neposlední řadě se budeme věnovat i vyšetřením zdravotním, pevně věřím, že to budou výsledky ze kterých budeme mít radost.
V tomto roce jsme potkaly spousty zajímavých lidí, všem děkuji za přátelská slova, rady s výcvikem, rady s vystavováním, výlety, pomoc. Bez vás by to nešlo, takže DÍKY! Díky rodině za to, co pro nás obě dělá. Díky přátelům ze zahraničí, kteří se podělili o zajímavé poznatky z chovu a nebáli se říct svůj názor. Díky za trpělivost s mojí angličtinou, občas se v té kynologické hatmatilce ještě ztrácím:)! Díky za každý den, který jsme s Ritou mohly strávit v přírodě, výcvikem, procházkou...
Jinak u nás nic nového:)! Akorát na veterině jsme byly na můj vkus až příliš často - když pominu povinné každoroční očkování, jednou kvůli nataženému vazu v kyčly, což vypadalo opravdu hrozivě. Ritě to uklouzlo, když se chtěla "pozdravit" s Mášou, nejdřív kulhala, o den později už vůbec nechodila. Naštěstí stačil "jen" týden klidu, prášky proti zánětu, injekce proti bolesti a Rita byla zase v pořádku. Další návštěva byla asi za 14 dní po této nehodě a sice ultrazvuk - k Ritušce se podhrabal v nejlepších dnech hárání "ženich". A jak už to tak bývá, nebyl to žádný "šlechtic":)! Všechno v pořádku, štěňata nebudou:)!
Zimní dny trávíme (zatím na blátě) prochajdami v přírodě a hlavně intenzivním tréninkem - jak s dummy, tak se zvěří. Uvidíme, jaké budou výsledky:)! Ritu to neuvěřitelně chytlo, na výcvik se vyloženě těší a pracuje s opravdovou chutí. Patří zkrátka mezi psy, kteří potřebují zaměstnat hlavinku, aby byli šťastní a utahaní. Pouhé pobýhání na prochajdách už začínala být trošku nuda.
Jak jste si jistě všimli, nadělily jsme si s Ríťou nový web, doufám, že se Vám líbí a že ho (stejně jako já) shledáte přehlednějším a najdete tu stále vše podstatné. Starý web již nebude aktualizován a všechny nové informace budou přibývat sem!
Přejeme Vám všem krásné Vánoce a šťastný nový rok 2012!
Pokud bude stejně úspěšný jako letošní, budu spokojená:)!
Zakončení výstavní sezóny 2011 - MVP ČB
27.10. 2011
Zase pozdě! Dejá vu z Litoměřic:)! Naštěstí včetně výsledků:)!
Říjnové mezinárodka v ČB nás trošku zklamala a to z jednoho prostého důvodu: rozhodčí na kterého jsme se všichni těšili nepřijel a jeho místo tak zaujal p. Kašpar (CZ). Spousta flatíků kvůli tomu nedorazila...
Počasí nepřálo. Byla vlezlá zima, poprchávalo. Flati nebyli v hale. Přesto se zadařilo:)!
V ČB jsem byla poprvé. Areál byl velký a přišel mi hrozně nepřehledný. Dorazily jsme skoro hodinu po skončení přejímky. Běžela jsem. Pes běžel. Pes běžel dva dny po hárání. Za náma roj nápadníků. To Ritu velmi bavilo (mě už méně a majitele uprchlíků vůbec). Paničko, koukej kolik mám kamarádů! Vyklusávala v takovém tempu, že k tomu jí v kruhu nikdy "nedokopu", občas si poskočila a smála se na mě těma svýma rozzářenýma očima. Paničko, už zase nestíháš...
Naštěstí jsme dorazily včas, v kruhu Mladí psi. Přátelé na mě mávali, skrčení pod stromem. Zuzka s Arinkou, Bára s Artušem... Zběžně jsem nahlídla do katalogu. 3 feny v Mezitřídě! Neuvěřitelné! Každé jednociferné číslo je pro mě milé překvápko.
Rita se udržovala v dobré náladě hrami s Arinkou, takže žádný "otrávený pes, který už chce mít svatej pokoj" se nekonal. A to i přesto, že psíkům stále "voněla" a tak měla neustále někoho za zadkem.
V kruhu byla suverén. Možná až moc velký. Při prvním kolečku chtěla ztrestat fenu běžící za námi, která jí čuchla k zadku. Vrrrrrrr! (Hele, co si to dovoluješ?! Já už žádný štěňata nechci! pozn. překl.) A navíc! K princeznám se nečuchá... Naštěstí si to rozhodčí zkorigoval a řekl, ať si při tom běhání udržujeme rozestupy (díky Vám za tuto osvícenou větu, pane Kašpare!). Netrvalo to moc dlouho a vítězství bylo naše! První CAC a dokončen JCh.! Smějící se Zuzka. Smějící se já. Všichni slyšeli tu ránu. To mi spadl kámen ze srdce...
Rozhodčí šetřil tituly a tak jsme se při finále o CACIB sešly v kruhu jen dvě. Moje Ritunka, nedodělaná, rok a půl stará puberťanda, stále ještě lehce prořídlý kožich z léta a šestiletá, nádherná finská fena, několikanásobná šampionka ve špičkové kondici... no bylo to zkrátka jasné, kdo ho dostane. A my dostaly res. CACIB!!! V nic takého jsem ani nedoufala! Krásné zakončení letošní sezóny! Za odměnu jsem koupila nové výstavní vodítko a hurá domů! Byla jsem zmrzlá jak psí ho*no a v žádném případě jsem se nechtěla zdržovat. Což Rituška ocenila. V autě padla za vlast a spala až domů.
Zase pozdě! Dejá vu z Litoměřic:)! Naštěstí včetně výsledků:)!
Říjnové mezinárodka v ČB nás trošku zklamala a to z jednoho prostého důvodu: rozhodčí na kterého jsme se všichni těšili nepřijel a jeho místo tak zaujal p. Kašpar (CZ). Spousta flatíků kvůli tomu nedorazila...
Počasí nepřálo. Byla vlezlá zima, poprchávalo. Flati nebyli v hale. Přesto se zadařilo:)!
V ČB jsem byla poprvé. Areál byl velký a přišel mi hrozně nepřehledný. Dorazily jsme skoro hodinu po skončení přejímky. Běžela jsem. Pes běžel. Pes běžel dva dny po hárání. Za náma roj nápadníků. To Ritu velmi bavilo (mě už méně a majitele uprchlíků vůbec). Paničko, koukej kolik mám kamarádů! Vyklusávala v takovém tempu, že k tomu jí v kruhu nikdy "nedokopu", občas si poskočila a smála se na mě těma svýma rozzářenýma očima. Paničko, už zase nestíháš...
Naštěstí jsme dorazily včas, v kruhu Mladí psi. Přátelé na mě mávali, skrčení pod stromem. Zuzka s Arinkou, Bára s Artušem... Zběžně jsem nahlídla do katalogu. 3 feny v Mezitřídě! Neuvěřitelné! Každé jednociferné číslo je pro mě milé překvápko.
Rita se udržovala v dobré náladě hrami s Arinkou, takže žádný "otrávený pes, který už chce mít svatej pokoj" se nekonal. A to i přesto, že psíkům stále "voněla" a tak měla neustále někoho za zadkem.
V kruhu byla suverén. Možná až moc velký. Při prvním kolečku chtěla ztrestat fenu běžící za námi, která jí čuchla k zadku. Vrrrrrrr! (Hele, co si to dovoluješ?! Já už žádný štěňata nechci! pozn. překl.) A navíc! K princeznám se nečuchá... Naštěstí si to rozhodčí zkorigoval a řekl, ať si při tom běhání udržujeme rozestupy (díky Vám za tuto osvícenou větu, pane Kašpare!). Netrvalo to moc dlouho a vítězství bylo naše! První CAC a dokončen JCh.! Smějící se Zuzka. Smějící se já. Všichni slyšeli tu ránu. To mi spadl kámen ze srdce...
Rozhodčí šetřil tituly a tak jsme se při finále o CACIB sešly v kruhu jen dvě. Moje Ritunka, nedodělaná, rok a půl stará puberťanda, stále ještě lehce prořídlý kožich z léta a šestiletá, nádherná finská fena, několikanásobná šampionka ve špičkové kondici... no bylo to zkrátka jasné, kdo ho dostane. A my dostaly res. CACIB!!! V nic takého jsem ani nedoufala! Krásné zakončení letošní sezóny! Za odměnu jsem koupila nové výstavní vodítko a hurá domů! Byla jsem zmrzlá jak psí ho*no a v žádném případě jsem se nechtěla zdržovat. Což Rituška ocenila. V autě padla za vlast a spala až domů.
NVP Brno aneb Výletní víkend
19.9. 2011
Dlouho plánovaný výlet spojený s výstavou v Brně a klubovou výstavu Retriever klubu se opravdu povedl. V pátek 16. září jsme s Bárou a Artíkem (www.art.4fan.cz) vyrazili směr Brno. Veškeré naše obavy čím že to vlastně pojedeme roptýlila teta Nikol (www.malaus.cz), která nám velkoryse půjčila auto. Děkujeme:)!
Z domova jsme vyráželi lehce po jedné hodině. Bára se pro mě stavila (máš svatou trpělivost, holka:) ), fábinka na silnici opravdu "seděla", když jsme to všechno naložily:)! A že toho bylo opravdu hodně. Zásoby na 3 dny + výbava na stanování + výbava na výstavy + 2 psi...no měli jsme to s místem jen taktak:)! Cesta probíhala v pořádku, za neustálých vtípků a pacifikování psů, kteří začínali být delší cestou otrávení. Byla jsem zvědavá na kemp co Bára vybrala. Podle fotek přitažlivé místečko má očekávání nezklamalo. Barča strategicky vybrala kemp Oaza (www.kempoaza.cz) ve vesnici Ostrovačice - blízko do Brna i do Oslavan. Areál bývalého statku nás mile překvapil. Obří zahrada, krásné stavení s dobovými prvky a vstřícní majitelé. Pejsci nevadili ("bydlí" tu dokonce bez příplatků!), mohli si pobíhat po celém kempu. V půlce září v kempech moc návaly nebývají...zkrátka byli jsme tam sami:)! (nakonec se zde ubytovala ještě rodinka s dětmi v karavanu, ale ty nepočítám, protože jsme o nich skoro nevěděli:)...
Na místo jsme dorazili v pozdním odpoledni. Rozbalily jsme stan, psiska radostí bez sebe, že jsou z auta venku, začala hned zkoumat nové prostory. Ritu nejvíc uchvátili králíci v králíkárně, Artík byl v pokušení prohnat slepice:)! Chtěli jsme jít na procházku, ale ani já a ani Bára jsme se v okolí nevyznaly, takže jsme "přizvaly" ještě Hanku, Péťu a jejich smečku (www.jackiesdream.cz). Procházka v zapadajícím slunci po sklizených polích byla po dlouhém sezení opravdu příjemná. Hlavně pro psy, kteří chytli "druhý dech" a vychutnávali si prochajdu plnými doušky.
Cestou do kempu jsme nakonec dohledaly i supermarket, takže jsme o hladu nezůstaly:)! Ke stanu jsme dorazili za šera. Naše přesvědčení, že určitě brzo usneme (musíme!) se rozplynulo sotva jsme na sebe natáhly naše spací oblečení :D! Svými "modely" jsme se bavily dlouho do noci:))! Moje úvahy, že psi nás ve stanu spolehlivě zahřejí a že se tak malý prostor brzy "zafuní" (musí!) se taky brzo rozplynul. Stejně rychle jako pára, která mi šla (určitě!) od pusy. I když jsem měla oteplováky a teplou mikinu, klepala jsem se jako ratlík. Bára mi (škodolibě) půjčila bílou pletenou čepici (ta byla od babičky nebo po babičce??!), která vyvolala další salvy smíchu (no, člověka to aspoň trochu zahřálo...) a za náš pobyt si vysloužila pracovní název "kondom" (ta čepice! Vypadala vážně všelijak...). Nohy jsem měla jako led a i přes silné ponožky (další historický artefakt v naší výbavě) jsem cítila, jak se venku ochladilo. Psi se vůbec netulili, právě naopak...jak se člověk odvalil, okamžitě zalehli vyhřáté místo a odmítali se hnout, Rita zvyklá na pelech ve kterém má "něco pod hlavou" zabrala hned jak vlezla do stanu Báře polštář:))! Zvířata chodila do stanu samozřejmě řádně urousaná z mokré trávy, tlapky si sušila zásadně na spacácích a instinktivně zabírala "v noře" nejlepší místa.
Vzbudila jsem se kolem druhé ráno (s rampouchem na nose), v rozepnutém spacáku (jakto?), s "kondomem" bůhví kde... Bára mě soucitně přikryla záložním spacákem (díky...) a já za velkého sebepřemlouvání dospala do šesti hodin. Ze stanu jsme se vypotáceli kolem půl sedmé. Já jsem rázovala s "kondomem" na hlavě do koupelny, zatímco Bára balila to nejpotřebnější...čekal nás náročný den....
Zahřála jsem se až před Brněm v autě. Naštěstí počasí přálo. Sluníčko brzy vykouklo a teplota se přehoupla přes letních 25 stupňů. První co nás schladilo bylo parkovné...180 korun českých bylo opravdu přehnané. Druhá nepříjemná situace nastala, když jsme se nemohli dostat do areálu. Nejdřív to na nás zkoušeli s argumenty, že musíme počkat na veterináře, až pak se brána otevře. Ale problém byl evidentně v organizaci a komunikaci mezi jednotlivými vstupními branami. U brány pro auta nás muži v černém a sluchátky v uchu posílali nahoru, abychom prý prošli vstupem pro lidi. U vstupu pro lidi se už ale čertil jiný "tajný agent" (chápu, že říkat to 100x prostě naštve), že máme jít bránou (tedy vjezdem pro auta)... Takhle si nás posílali dobrou půl hodinu, Báře už odumírala ruka z kennelky, lidi nadávali... nakonec jsme museli obejít půlku areálu a dostat se tak k úplně jiné bráně. Tam už bylo naštěstí vše v pořádku a my jsme se úspěšně dostali do areálu brněnského výstaviště, na 20. Národní výstavu psů všech plemen.
Flatíci byli tradičně venku. Účast byla hojná. Posuzovala zahraniční rozhodčí - paní Barbara Krumpak ze Slovinska. U kruhu už čekala Janička (www.velvetdiamond.4fan.cz) a držela nám místo. Sluníčko začalo připalovat. Když začalo posuzování bylo už vedro k padnutí. (pro psy...mě konečně odpadnul rampouch od nosu...) Paní rozhodčí prozřetelně posílala účastníky hojně obsazených tříd, kteří právě nebyli posuzováni, do stínu. Posuzování bylo pečlivé. A dlouhé....Na řadu jsme přišly s Ritou skoro až k poledni. Artík mezitím vybojoval ve třídě šampionů V3. Rita už byla otrávená. Vím, že výstavy nejsou její nejmilejší zábava (ale má smolíka), přesto se docela snažila. Nastupovaly jsme proti dalším 7mi fenám v Mezitřídě. Každého psa paní Barbara posuzovala dobrých 5 minut. Ale byla moc pečlivá a milá. Našla čas i na mazlení s pejsky a protože měla na výstavě na posouzení jen flatíky, tak si to vychutnávala. Došlo i na komickou chvilku, když jsem Ritě srovnávala zadní nohu a ona jí neustále dávala dopředu. Po pátém pokusu už jsem vzdychala a paní Krumpak se začala smát. Říkám (anglicky samozřejmě, slovinsky nedám ani ránu), že se omlouvám, že Rita je teď opravdový puberťák:)! A ona na to, že se nic neděje, že je to vidět:))! S Ritou jsme si nakonec vyběhaly V3...posudek máme moc pěkný, ale byla tam i fráze, kterou jsem čekala: bohužel dnes není ve své nejlepší srsti. Co se dá dělat...do příště nějakou nalepíme:)! Našemi přemožitelkami byly Abby od Princezny Kačenky (V1 CAC) a Crazy Charlize z Mokré Hory (V2, r. CAC).
Svoji druhou výstavu tu prožila i Pája s Dorinkou (www.flatdoreen.blog.cz), které bojovaly ve třídě Mladých s dalšími 5ti fenami. Dorinka se líbila a ve velké konkurenci si vyběhala krásné druhé místo V2! Ale bylo to těsné! Blahopřejme holky!
Po výstavě jsme se vrátili do kempu. Po chvilce odpočinku na lehátku u bazénku (vážně tam byl!) jsme vyrazili na prochajdu do polí. Tentokrát sami. Rita s Artíkem objevili potůček a řádně se vybahnili, takže spokojenost největší:)! Artík si na svých sólo probíhačkách dokonce našel "cosi smradlavého" a neváhal se "navonět". Už jsem se těšila na další noc, až s ním zalezu do stanu!
Od minulého večera (po psí nedojedené večeři) s námi spalo ještě mrtvé kuře, které přece byla škoda vyhodit (a tak se vyhodilo až v neděli). Obleky už jsme nekomentovaly...Zdokonalila jsem nově nabytou zručnost při hledání a nasazování "kondomu" na hlavu v polospánku, s jednou rukou zapnutou ve spacáku. Bára mě přikryla druhým spacákem už bez debat. Byla by velká škoda (spíš pěkná blbost) schladit těla rozpálená a vyhřátá z odpoledního slunce ve sprše. Tak jsme si zahrály na čuňátka a koupání nechaly až na doma... Došla řada i na dlouho opovrhovaný nápad přitulit se. Sestěhovaly jsme se s Bárou doprostřed stanu. Začalo se ochlazovat. Zevnitř stanu se začaly srážet kapky (kdo tam tak funěl, jestli my nebo psi, to už se asi nedozvíme). Báru jsem (budeme tvrdit, že nevědomky) vystrčila z karimatky na psí deku. Rita toho hned využila a lehla si na záda mezi nás. Teplo bylo oproti předchozí noci nesrovnatelné. Člověk si zvykne na všechno. Rita se kroutila, občas se vystřídala s Artem, občas si lehla obráceně. Do nedělního rána jsem se vzbudila až s budíkem...první pohled patřil černému psímu zadku, který jsem měla před nosem...člověk si musí zvyknout na všechno...
Čekalo nás balení stanu a vůbec všeho, co leželo někde jinde než v autě. Tentokrát se frčelo směr Oslavany. Klubová výstava pověstná svou skvělou atmosférou a spousta krásných psů. Hurááá!
Rita přihlášená nebyla. Čekala jsem hárání a bylo mi líto vyhozených peněz. Nakonec jsem zalitovala. Anglická specialistka na plemeno byla starší, velmi milá paní. Artíkovi se nedařilo tak, jak by si Bára přála. I to se občas stává... Každopádně podívaná to byla skvělá. Sedly jsme si s Janou tak dobře, že jsme slyšely doslova každé slovo z každého posudku. Do Brna s námi jelo i Bářino domácí tiramisu (výborné!). To jsme samozřejmě domů nedovezly...
Cesta domů byla poněkud náročnější. Kvůli koloně na dálnici (,která se rozjela sotva jsme odbočily na sjezd) jsme změnily trasu. Psiska nebylo ani slyšet, prospala celou cestu. Z Nikčiny navigace se vyklubala pěkná potvora, která včas (!) nehlásila odbočky a byla velký fanda do věty: Na nejbližším možném místě se otočte. Její monotónní hlas nás vytáčel do bezvědomí, při dalším špatném odbočení jí Bára prorokovala brzkou smrt, jestli se "ta ženská v družici" ještě jednou přeřekne. I když jsme jeli podle ukazatelů na Prahu, pořád mlela svou a nenechala si nic rozmluvit. Jinou cestu se jí hledat nechtělo, Pražský okruh ještě neznala a když jsme sjeli konečně podle jejích představ, vítězoslavně nám hlásila počet kilometrů do cíle...
Byl to víkend plný hledání správných cest, obchodů s jídlem, přátel, krásných retrívrů, milých rozhodčích a nadávání na "paní v družici". Každopádně jsme si to užili na 110% Příště jedem znova!
Dlouho plánovaný výlet spojený s výstavou v Brně a klubovou výstavu Retriever klubu se opravdu povedl. V pátek 16. září jsme s Bárou a Artíkem (www.art.4fan.cz) vyrazili směr Brno. Veškeré naše obavy čím že to vlastně pojedeme roptýlila teta Nikol (www.malaus.cz), která nám velkoryse půjčila auto. Děkujeme:)!
Z domova jsme vyráželi lehce po jedné hodině. Bára se pro mě stavila (máš svatou trpělivost, holka:) ), fábinka na silnici opravdu "seděla", když jsme to všechno naložily:)! A že toho bylo opravdu hodně. Zásoby na 3 dny + výbava na stanování + výbava na výstavy + 2 psi...no měli jsme to s místem jen taktak:)! Cesta probíhala v pořádku, za neustálých vtípků a pacifikování psů, kteří začínali být delší cestou otrávení. Byla jsem zvědavá na kemp co Bára vybrala. Podle fotek přitažlivé místečko má očekávání nezklamalo. Barča strategicky vybrala kemp Oaza (www.kempoaza.cz) ve vesnici Ostrovačice - blízko do Brna i do Oslavan. Areál bývalého statku nás mile překvapil. Obří zahrada, krásné stavení s dobovými prvky a vstřícní majitelé. Pejsci nevadili ("bydlí" tu dokonce bez příplatků!), mohli si pobíhat po celém kempu. V půlce září v kempech moc návaly nebývají...zkrátka byli jsme tam sami:)! (nakonec se zde ubytovala ještě rodinka s dětmi v karavanu, ale ty nepočítám, protože jsme o nich skoro nevěděli:)...
Na místo jsme dorazili v pozdním odpoledni. Rozbalily jsme stan, psiska radostí bez sebe, že jsou z auta venku, začala hned zkoumat nové prostory. Ritu nejvíc uchvátili králíci v králíkárně, Artík byl v pokušení prohnat slepice:)! Chtěli jsme jít na procházku, ale ani já a ani Bára jsme se v okolí nevyznaly, takže jsme "přizvaly" ještě Hanku, Péťu a jejich smečku (www.jackiesdream.cz). Procházka v zapadajícím slunci po sklizených polích byla po dlouhém sezení opravdu příjemná. Hlavně pro psy, kteří chytli "druhý dech" a vychutnávali si prochajdu plnými doušky.
Cestou do kempu jsme nakonec dohledaly i supermarket, takže jsme o hladu nezůstaly:)! Ke stanu jsme dorazili za šera. Naše přesvědčení, že určitě brzo usneme (musíme!) se rozplynulo sotva jsme na sebe natáhly naše spací oblečení :D! Svými "modely" jsme se bavily dlouho do noci:))! Moje úvahy, že psi nás ve stanu spolehlivě zahřejí a že se tak malý prostor brzy "zafuní" (musí!) se taky brzo rozplynul. Stejně rychle jako pára, která mi šla (určitě!) od pusy. I když jsem měla oteplováky a teplou mikinu, klepala jsem se jako ratlík. Bára mi (škodolibě) půjčila bílou pletenou čepici (ta byla od babičky nebo po babičce??!), která vyvolala další salvy smíchu (no, člověka to aspoň trochu zahřálo...) a za náš pobyt si vysloužila pracovní název "kondom" (ta čepice! Vypadala vážně všelijak...). Nohy jsem měla jako led a i přes silné ponožky (další historický artefakt v naší výbavě) jsem cítila, jak se venku ochladilo. Psi se vůbec netulili, právě naopak...jak se člověk odvalil, okamžitě zalehli vyhřáté místo a odmítali se hnout, Rita zvyklá na pelech ve kterém má "něco pod hlavou" zabrala hned jak vlezla do stanu Báře polštář:))! Zvířata chodila do stanu samozřejmě řádně urousaná z mokré trávy, tlapky si sušila zásadně na spacácích a instinktivně zabírala "v noře" nejlepší místa.
Vzbudila jsem se kolem druhé ráno (s rampouchem na nose), v rozepnutém spacáku (jakto?), s "kondomem" bůhví kde... Bára mě soucitně přikryla záložním spacákem (díky...) a já za velkého sebepřemlouvání dospala do šesti hodin. Ze stanu jsme se vypotáceli kolem půl sedmé. Já jsem rázovala s "kondomem" na hlavě do koupelny, zatímco Bára balila to nejpotřebnější...čekal nás náročný den....
Zahřála jsem se až před Brněm v autě. Naštěstí počasí přálo. Sluníčko brzy vykouklo a teplota se přehoupla přes letních 25 stupňů. První co nás schladilo bylo parkovné...180 korun českých bylo opravdu přehnané. Druhá nepříjemná situace nastala, když jsme se nemohli dostat do areálu. Nejdřív to na nás zkoušeli s argumenty, že musíme počkat na veterináře, až pak se brána otevře. Ale problém byl evidentně v organizaci a komunikaci mezi jednotlivými vstupními branami. U brány pro auta nás muži v černém a sluchátky v uchu posílali nahoru, abychom prý prošli vstupem pro lidi. U vstupu pro lidi se už ale čertil jiný "tajný agent" (chápu, že říkat to 100x prostě naštve), že máme jít bránou (tedy vjezdem pro auta)... Takhle si nás posílali dobrou půl hodinu, Báře už odumírala ruka z kennelky, lidi nadávali... nakonec jsme museli obejít půlku areálu a dostat se tak k úplně jiné bráně. Tam už bylo naštěstí vše v pořádku a my jsme se úspěšně dostali do areálu brněnského výstaviště, na 20. Národní výstavu psů všech plemen.
Flatíci byli tradičně venku. Účast byla hojná. Posuzovala zahraniční rozhodčí - paní Barbara Krumpak ze Slovinska. U kruhu už čekala Janička (www.velvetdiamond.4fan.cz) a držela nám místo. Sluníčko začalo připalovat. Když začalo posuzování bylo už vedro k padnutí. (pro psy...mě konečně odpadnul rampouch od nosu...) Paní rozhodčí prozřetelně posílala účastníky hojně obsazených tříd, kteří právě nebyli posuzováni, do stínu. Posuzování bylo pečlivé. A dlouhé....Na řadu jsme přišly s Ritou skoro až k poledni. Artík mezitím vybojoval ve třídě šampionů V3. Rita už byla otrávená. Vím, že výstavy nejsou její nejmilejší zábava (ale má smolíka), přesto se docela snažila. Nastupovaly jsme proti dalším 7mi fenám v Mezitřídě. Každého psa paní Barbara posuzovala dobrých 5 minut. Ale byla moc pečlivá a milá. Našla čas i na mazlení s pejsky a protože měla na výstavě na posouzení jen flatíky, tak si to vychutnávala. Došlo i na komickou chvilku, když jsem Ritě srovnávala zadní nohu a ona jí neustále dávala dopředu. Po pátém pokusu už jsem vzdychala a paní Krumpak se začala smát. Říkám (anglicky samozřejmě, slovinsky nedám ani ránu), že se omlouvám, že Rita je teď opravdový puberťák:)! A ona na to, že se nic neděje, že je to vidět:))! S Ritou jsme si nakonec vyběhaly V3...posudek máme moc pěkný, ale byla tam i fráze, kterou jsem čekala: bohužel dnes není ve své nejlepší srsti. Co se dá dělat...do příště nějakou nalepíme:)! Našemi přemožitelkami byly Abby od Princezny Kačenky (V1 CAC) a Crazy Charlize z Mokré Hory (V2, r. CAC).
Svoji druhou výstavu tu prožila i Pája s Dorinkou (www.flatdoreen.blog.cz), které bojovaly ve třídě Mladých s dalšími 5ti fenami. Dorinka se líbila a ve velké konkurenci si vyběhala krásné druhé místo V2! Ale bylo to těsné! Blahopřejme holky!
Po výstavě jsme se vrátili do kempu. Po chvilce odpočinku na lehátku u bazénku (vážně tam byl!) jsme vyrazili na prochajdu do polí. Tentokrát sami. Rita s Artíkem objevili potůček a řádně se vybahnili, takže spokojenost největší:)! Artík si na svých sólo probíhačkách dokonce našel "cosi smradlavého" a neváhal se "navonět". Už jsem se těšila na další noc, až s ním zalezu do stanu!
Od minulého večera (po psí nedojedené večeři) s námi spalo ještě mrtvé kuře, které přece byla škoda vyhodit (a tak se vyhodilo až v neděli). Obleky už jsme nekomentovaly...Zdokonalila jsem nově nabytou zručnost při hledání a nasazování "kondomu" na hlavu v polospánku, s jednou rukou zapnutou ve spacáku. Bára mě přikryla druhým spacákem už bez debat. Byla by velká škoda (spíš pěkná blbost) schladit těla rozpálená a vyhřátá z odpoledního slunce ve sprše. Tak jsme si zahrály na čuňátka a koupání nechaly až na doma... Došla řada i na dlouho opovrhovaný nápad přitulit se. Sestěhovaly jsme se s Bárou doprostřed stanu. Začalo se ochlazovat. Zevnitř stanu se začaly srážet kapky (kdo tam tak funěl, jestli my nebo psi, to už se asi nedozvíme). Báru jsem (budeme tvrdit, že nevědomky) vystrčila z karimatky na psí deku. Rita toho hned využila a lehla si na záda mezi nás. Teplo bylo oproti předchozí noci nesrovnatelné. Člověk si zvykne na všechno. Rita se kroutila, občas se vystřídala s Artem, občas si lehla obráceně. Do nedělního rána jsem se vzbudila až s budíkem...první pohled patřil černému psímu zadku, který jsem měla před nosem...člověk si musí zvyknout na všechno...
Čekalo nás balení stanu a vůbec všeho, co leželo někde jinde než v autě. Tentokrát se frčelo směr Oslavany. Klubová výstava pověstná svou skvělou atmosférou a spousta krásných psů. Hurááá!
Rita přihlášená nebyla. Čekala jsem hárání a bylo mi líto vyhozených peněz. Nakonec jsem zalitovala. Anglická specialistka na plemeno byla starší, velmi milá paní. Artíkovi se nedařilo tak, jak by si Bára přála. I to se občas stává... Každopádně podívaná to byla skvělá. Sedly jsme si s Janou tak dobře, že jsme slyšely doslova každé slovo z každého posudku. Do Brna s námi jelo i Bářino domácí tiramisu (výborné!). To jsme samozřejmě domů nedovezly...
Cesta domů byla poněkud náročnější. Kvůli koloně na dálnici (,která se rozjela sotva jsme odbočily na sjezd) jsme změnily trasu. Psiska nebylo ani slyšet, prospala celou cestu. Z Nikčiny navigace se vyklubala pěkná potvora, která včas (!) nehlásila odbočky a byla velký fanda do věty: Na nejbližším možném místě se otočte. Její monotónní hlas nás vytáčel do bezvědomí, při dalším špatném odbočení jí Bára prorokovala brzkou smrt, jestli se "ta ženská v družici" ještě jednou přeřekne. I když jsme jeli podle ukazatelů na Prahu, pořád mlela svou a nenechala si nic rozmluvit. Jinou cestu se jí hledat nechtělo, Pražský okruh ještě neznala a když jsme sjeli konečně podle jejích představ, vítězoslavně nám hlásila počet kilometrů do cíle...
Byl to víkend plný hledání správných cest, obchodů s jídlem, přátel, krásných retrívrů, milých rozhodčích a nadávání na "paní v družici". Každopádně jsme si to užili na 110% Příště jedem znova!
Hlídání Arinky
19.9. 2011
Hned po výstavě v Bratislavě jsem si vyzkoušela jaké to je mít dva psy. A je to super:)!Zuzka mi na týden svěřila Arinku.
Z Bratislavy jsme dorazili uprostřed noci. Bylo teploučko a tak jsem si naivně myslela, že by psi spali venku. Hahaha... Sotva jsem za nima zavřela dveře začaly kvílet jak smyslů zbavené. Rita už zkrátka ví co na nás platí. (Co na nás musí platit, jinak se sousedi rozčilují, že jim psiska budí děcka.) Takže hezky šupky dupky do kuchyně. Jenže se vyspaly v autě... Pár desítek minut zběsilého olizování, přetahování se o hračky a běhání okolo stolu. Až pak se svalily doprostřed kuchyně a usnuly jako zařezané.
Vstávaly se svítáním. Rita zblbne každého. Když vstali všichni vyrazilo se na chaloupku k vodě. Čekal nás další teplý letní den.
Arwenka si okamžitě získala celou rodinku. Ona je tak rozumná, ona má tak krásnou hlavu, ona tak poslouchá, ona je ta vzorná matka, co má dcerku pod palcem (rozuměj pod tlapkou) i poté, co jí o cenťák přerostla...a ona je takový magor, když máš v ruce míček:)! Ano. Míček, klacek, hračku...zkrátka všechno co se dá nosit v tlamě. Tenisák se za pár minut změní v cosi nasáklého psími slinami, hlínou a bůhví čím ještě. Vedro k padnutí. A Arwen nosí a nosí. Položí míček před nohy a čeká. A čeká. A čeká. Když se jí zdá, že to trvá moc dlouho, tak do něho šťouchne nosem nebo ho párkrát potrápí mezi zuby a opět položí před nohy. Maximální soustředění. Jazyk až na vestě. Ani se nepohne. Paralyzovaná, stuhlá...frozen in time. My sedíme, klábosíme nad limonádou a chlebíčky, taky poněkud strnulí a omámení, ale horkem. Arwen horko nezná. Nezná únavu. Je to retriever - přinašeč. Za každou cenu. I za cenu toho, že budeš dokonale zpruzenej. Hodíš jednou, hodíš 2x, hodíš 50x a míček se ti pokaždý vrátí. Funíš, rameno pomalu vykloubené. Sledují tě vyčítavé psí oči. Ritiny. Arina hypnotizuje ožužlaný míček. Rita leží v chládku pod stolem a kouká na tebe, jestli jí ho zase hodíš. Paničko, ale tvůj pes jsem já...
Vezmeš mičudu štítivě do ruky. Ari se přikrčí, oči má vyvalené, skoro zapomíná dýchat. Tak už to hoď! Hodíš to...spíš ti to vyklouzne jak je to slizké a ulepené. Letí to metr, letí to na druhý konec zahrady, to je fuk jak je to daleko. Za vteřinu ho máš zpátky. Sakra... Děláš, že to nevidíš. Vstaneš. Ale není úniku. Míček zmizí v psí tlamě a než stačíš udělat druhý krok, máš ho zase před nohama. Rozmrzele ho odkopneš. Míček je rychlostí blesku lapen a vrácen na místo odpalu. Nevrle zavrčíš a uděláš odmítavé gesto. Ari zvedne oči. Na setinu sekundy, jen zaznamená jestli to myslíš vážně. Pak míček vezme a položí ho před nohy mojí ségře. Ségru házení baví. Arinka! To je jinej aportér. To není jako Rita! Ségru to vážně baví...baví jí to 10 minut. Baví jí to půl hodiny. Pak už jí to vážně štve. Vzdychá a kňourá, že už jí to neba. Ari vezme míček a položí ho před nohy dědovi. Pak babičce a nakonec i mámě. A pak zase mně. Perpetum mobile...
Celý týden byl ve znamení koupání (spojené s aportováním), procházek (spojených s aportováním) a dalších super činností (spojených s aportováním). Už se moc těším, až bude mít Zuzka zase soustředění a Arinka zase přijede na návštěvu! Asi to spojíme s aportováním. Je to přece retriever! Ovšem po kom je ta moje holka?
Hned po výstavě v Bratislavě jsem si vyzkoušela jaké to je mít dva psy. A je to super:)!Zuzka mi na týden svěřila Arinku.
Z Bratislavy jsme dorazili uprostřed noci. Bylo teploučko a tak jsem si naivně myslela, že by psi spali venku. Hahaha... Sotva jsem za nima zavřela dveře začaly kvílet jak smyslů zbavené. Rita už zkrátka ví co na nás platí. (Co na nás musí platit, jinak se sousedi rozčilují, že jim psiska budí děcka.) Takže hezky šupky dupky do kuchyně. Jenže se vyspaly v autě... Pár desítek minut zběsilého olizování, přetahování se o hračky a běhání okolo stolu. Až pak se svalily doprostřed kuchyně a usnuly jako zařezané.
Vstávaly se svítáním. Rita zblbne každého. Když vstali všichni vyrazilo se na chaloupku k vodě. Čekal nás další teplý letní den.
Arwenka si okamžitě získala celou rodinku. Ona je tak rozumná, ona má tak krásnou hlavu, ona tak poslouchá, ona je ta vzorná matka, co má dcerku pod palcem (rozuměj pod tlapkou) i poté, co jí o cenťák přerostla...a ona je takový magor, když máš v ruce míček:)! Ano. Míček, klacek, hračku...zkrátka všechno co se dá nosit v tlamě. Tenisák se za pár minut změní v cosi nasáklého psími slinami, hlínou a bůhví čím ještě. Vedro k padnutí. A Arwen nosí a nosí. Položí míček před nohy a čeká. A čeká. A čeká. Když se jí zdá, že to trvá moc dlouho, tak do něho šťouchne nosem nebo ho párkrát potrápí mezi zuby a opět položí před nohy. Maximální soustředění. Jazyk až na vestě. Ani se nepohne. Paralyzovaná, stuhlá...frozen in time. My sedíme, klábosíme nad limonádou a chlebíčky, taky poněkud strnulí a omámení, ale horkem. Arwen horko nezná. Nezná únavu. Je to retriever - přinašeč. Za každou cenu. I za cenu toho, že budeš dokonale zpruzenej. Hodíš jednou, hodíš 2x, hodíš 50x a míček se ti pokaždý vrátí. Funíš, rameno pomalu vykloubené. Sledují tě vyčítavé psí oči. Ritiny. Arina hypnotizuje ožužlaný míček. Rita leží v chládku pod stolem a kouká na tebe, jestli jí ho zase hodíš. Paničko, ale tvůj pes jsem já...
Vezmeš mičudu štítivě do ruky. Ari se přikrčí, oči má vyvalené, skoro zapomíná dýchat. Tak už to hoď! Hodíš to...spíš ti to vyklouzne jak je to slizké a ulepené. Letí to metr, letí to na druhý konec zahrady, to je fuk jak je to daleko. Za vteřinu ho máš zpátky. Sakra... Děláš, že to nevidíš. Vstaneš. Ale není úniku. Míček zmizí v psí tlamě a než stačíš udělat druhý krok, máš ho zase před nohama. Rozmrzele ho odkopneš. Míček je rychlostí blesku lapen a vrácen na místo odpalu. Nevrle zavrčíš a uděláš odmítavé gesto. Ari zvedne oči. Na setinu sekundy, jen zaznamená jestli to myslíš vážně. Pak míček vezme a položí ho před nohy mojí ségře. Ségru házení baví. Arinka! To je jinej aportér. To není jako Rita! Ségru to vážně baví...baví jí to 10 minut. Baví jí to půl hodiny. Pak už jí to vážně štve. Vzdychá a kňourá, že už jí to neba. Ari vezme míček a položí ho před nohy dědovi. Pak babičce a nakonec i mámě. A pak zase mně. Perpetum mobile...
Celý týden byl ve znamení koupání (spojené s aportováním), procházek (spojených s aportováním) a dalších super činností (spojených s aportováním). Už se moc těším, až bude mít Zuzka zase soustředění a Arinka zase přijede na návštěvu! Asi to spojíme s aportováním. Je to přece retriever! Ovšem po kom je ta moje holka?
DuoDanube Bratislava
19.9. 2011
Nevěřte kynologickým publikacím, kde se píše, že psi nedělají naschvály. Vždycky, když je nahlášená výstava, Rita "svlíkne" kožich, zhubne pár kilo a rozhodně nevypadá jako budoucí JCh. Naše první zahraniční výstava! Moc jsem se těšila! Všechno bylo krásně naplánované, krásně zamluvené, krásně zaplacené, krásně levné,...a Rita mi udělá toto! Podraz!
Na Slovensko jsem frčela s rodinou Palasů. Jak jinak. Zuzky rodiče to spojili s lezením po skalách a nás tam nechali napospas velkoměstu. Jsme přece velké holky! Dovezli nás do hotelu. Těžko říct, jestli tam byl ubytovaný ještě někdo jiný než pejskaři účastnící se dvoudenních výstav. Pokud byl, tak nejspíš nevystrčil hlavu z hotelového pokoje, když viděl chodbou kráčející majestátní argentinské dogy a za nimi vlající paničku. Hotelem se ozívalo štěkání, ňafání, příkazy, zákazy, rozkazy...přesto tu bylo velmi čisto, voňavo a uklizeno. Parkoviště bylo plné karavanů, velkých aut, přívěsů,..všechno polepené samolepkami s kynologickými motivy - Dog on board, názvy CHS, samolepky psích plemen,..SPZ z ČR, SK, PL, D, RU, ..očividně vyhlášený hotýlek. Dostaly jsme se Zuzkou pokojík v přízemí. Ideální. Člověk se nemusel nikam vláčet s poměrně těžkou výbavou. Byl skromně zařízený, ale bylo tam všechno co jsme potřebovaly. Večer byl klidný, všechno ztichlo, člověk by ani neřekl, že mu nad hlavou bydlí možná několik desítek psů všech tvarů, barev a velikostí.
Ráno nás čekala opravdu velkorysá snídaně a pak odvoz od mamky a taťky Palasových až před bránu výstaviště (totiž závodiště). Popřáli nám hodně zradu a odfrčeli kamsi do hor. Pro nás se vrátí až v neděli večer...
Bylo vedro k padnutí. Rita sice v letním převleku, přesto byla úplně hotová. Už jsem tušila, že se jí nebude chtít běhat. Taky že ne. Kvůli pohybu VD. Mamka Arinka si vedla o moc lépe, vybojovala CACIB. Zuzka byla spokojená. Zůstaly jsme do závěrečných soutěží. Pak nás čekala cesta bratislavskou MHD na hotel.
Tady bych se nejradši odmlčela, protože i po takové době co článek píšu nějak nenacházím slova. Bratislavská MHD je hrůza! Je to hrůza bez ohledu na to, že máte jízdní řády vytisklé z internetu a přesné instrukce kam jít, do čeho nastoupit a kde vystoupit. Vláčely jsme se dobrý půlkilometr na nejbližší zastávku. Unavené z celého dne, spocené, s batohy, s kennelou, s taškama, se psama...když se člověk trochu dostal do tempa, pes si dřepnul a začal kadit. Všude lidi. Člověk prostě musel zastavit, všechno ze sebe sundat, vyndat pytlík, sebrat bobek, všechno na sebe zase nandat a i s bobkem pokračovat dál. Přišly jsme na zastávku. Lístek se dal sehnat jen v automatu, který na té zastávce ale nebyl. Šlapaly jsme na další zastávku. Koupily lístky, ale náš autobus z té zastávky nejel. Vzhůru na další zastávku. Tam byl náš autobus označen jako noční spoj. Bylo pět hodin odpoledne... Kdo nezažil výstavu, nepotěžkal kennelu, tak se teď možná uculuje. Ale člověk je z toho vážně utahaný. Celý den byl náročný a teď tohle... se Zuzkou už jsem ani nemluvily. Zeptala jsem se nějaké paní, protože řády byly podivné. Ta nám poradila, ale nečekaně to zkomplikovala. Musely jsem přestupovat.
Blížil se náš spoj. Rita kupodivu neprotestovala proti náhubku. Automaticky nastoupila a lehla si do volného prostoru uprostřed autobusu. Jen jsem zírala.
Vystoupily jsme o dvě zastávky dál a čekaly na další autobus. Další dvě zastávky, zase vystoupit a zase čekat na jiný bus. Měly jsme toho plné kecky. Dávaly jsme si dobrý pozor, abychom nastoupily do správného spoje. Správné číslo to bylo, jen nás odvezlo úplně jinam než jsme potřebovaly. Autobus nás vyplyvl na konečné. Vracel se za půl hodiny...naprostá beznaděj. Někdo nám prozřetelně řekl, že člověk musí koukat na jméno konečné zastávky co má autobus na čele. Né na číslo. Jak milé... Ne, opravdu jsem nejely na druhou stranu! Vrátily jsme se na zastávku, kde jsme nastupovaly a dál to došly pěšky. Bratislavským autobusům se nedalo věřit. Na pokoji jsme se svalily na postel a vydržely tak až do večeře. Ráno nás čekalo to samé. Vzala jsem si Ritu do postele a sotva jsem zavřela oči, spala jsem jako dřevo.
V neděli ráno jsme museli balit, protože pokoj se měl vyklidit do desáté dopolední. Nechali jsem kufry na recepci, opět super snídaně a pak....pak už to nebylo nejhorší:)! Potkaly jsme jednu paní, která nás odvedla na zastávku, ze které to jelo rovnou k závodišti. Záchrana!
Opět horko! I když jsem dopadly s Rituškou o moc líp - V3! A Arinka dokonce ještě lépe než minulý den - BOB! Opět jsme čekaly na záverečky. Tentokrát ne proto, že jsme se nechtěly nudit na hotelu, ale protože jsme čekaly na Zuzky rodiče a to hlavní: Zuzka si s Arinkou zaběhala v závěrečném kruhu. Posuzovat FCI 8 měl italský rozhodčí co posuzoval flatíky, ale nakonec nastoupil na posuzování někdo jiný. To byla opravdu škoda, Arinka se velmi líbila a jistě by se umístila. Takhle holky odcházely "jen" s pohárem za BOBa.
Rodiče přijeli ještě před ukončením závěreček. Vyzvedli jsme kufry z recepce a jelo se domů! Zabijte mě, až budu chtít zase cestovat po Blavě MHD! Zuzka má soustředění, takže Arinka bude u nás. Moc se těším, jak to zvládneme:)!
Nevěřte kynologickým publikacím, kde se píše, že psi nedělají naschvály. Vždycky, když je nahlášená výstava, Rita "svlíkne" kožich, zhubne pár kilo a rozhodně nevypadá jako budoucí JCh. Naše první zahraniční výstava! Moc jsem se těšila! Všechno bylo krásně naplánované, krásně zamluvené, krásně zaplacené, krásně levné,...a Rita mi udělá toto! Podraz!
Na Slovensko jsem frčela s rodinou Palasů. Jak jinak. Zuzky rodiče to spojili s lezením po skalách a nás tam nechali napospas velkoměstu. Jsme přece velké holky! Dovezli nás do hotelu. Těžko říct, jestli tam byl ubytovaný ještě někdo jiný než pejskaři účastnící se dvoudenních výstav. Pokud byl, tak nejspíš nevystrčil hlavu z hotelového pokoje, když viděl chodbou kráčející majestátní argentinské dogy a za nimi vlající paničku. Hotelem se ozívalo štěkání, ňafání, příkazy, zákazy, rozkazy...přesto tu bylo velmi čisto, voňavo a uklizeno. Parkoviště bylo plné karavanů, velkých aut, přívěsů,..všechno polepené samolepkami s kynologickými motivy - Dog on board, názvy CHS, samolepky psích plemen,..SPZ z ČR, SK, PL, D, RU, ..očividně vyhlášený hotýlek. Dostaly jsme se Zuzkou pokojík v přízemí. Ideální. Člověk se nemusel nikam vláčet s poměrně těžkou výbavou. Byl skromně zařízený, ale bylo tam všechno co jsme potřebovaly. Večer byl klidný, všechno ztichlo, člověk by ani neřekl, že mu nad hlavou bydlí možná několik desítek psů všech tvarů, barev a velikostí.
Ráno nás čekala opravdu velkorysá snídaně a pak odvoz od mamky a taťky Palasových až před bránu výstaviště (totiž závodiště). Popřáli nám hodně zradu a odfrčeli kamsi do hor. Pro nás se vrátí až v neděli večer...
Bylo vedro k padnutí. Rita sice v letním převleku, přesto byla úplně hotová. Už jsem tušila, že se jí nebude chtít běhat. Taky že ne. Kvůli pohybu VD. Mamka Arinka si vedla o moc lépe, vybojovala CACIB. Zuzka byla spokojená. Zůstaly jsme do závěrečných soutěží. Pak nás čekala cesta bratislavskou MHD na hotel.
Tady bych se nejradši odmlčela, protože i po takové době co článek píšu nějak nenacházím slova. Bratislavská MHD je hrůza! Je to hrůza bez ohledu na to, že máte jízdní řády vytisklé z internetu a přesné instrukce kam jít, do čeho nastoupit a kde vystoupit. Vláčely jsme se dobrý půlkilometr na nejbližší zastávku. Unavené z celého dne, spocené, s batohy, s kennelou, s taškama, se psama...když se člověk trochu dostal do tempa, pes si dřepnul a začal kadit. Všude lidi. Člověk prostě musel zastavit, všechno ze sebe sundat, vyndat pytlík, sebrat bobek, všechno na sebe zase nandat a i s bobkem pokračovat dál. Přišly jsme na zastávku. Lístek se dal sehnat jen v automatu, který na té zastávce ale nebyl. Šlapaly jsme na další zastávku. Koupily lístky, ale náš autobus z té zastávky nejel. Vzhůru na další zastávku. Tam byl náš autobus označen jako noční spoj. Bylo pět hodin odpoledne... Kdo nezažil výstavu, nepotěžkal kennelu, tak se teď možná uculuje. Ale člověk je z toho vážně utahaný. Celý den byl náročný a teď tohle... se Zuzkou už jsem ani nemluvily. Zeptala jsem se nějaké paní, protože řády byly podivné. Ta nám poradila, ale nečekaně to zkomplikovala. Musely jsem přestupovat.
Blížil se náš spoj. Rita kupodivu neprotestovala proti náhubku. Automaticky nastoupila a lehla si do volného prostoru uprostřed autobusu. Jen jsem zírala.
Vystoupily jsme o dvě zastávky dál a čekaly na další autobus. Další dvě zastávky, zase vystoupit a zase čekat na jiný bus. Měly jsme toho plné kecky. Dávaly jsme si dobrý pozor, abychom nastoupily do správného spoje. Správné číslo to bylo, jen nás odvezlo úplně jinam než jsme potřebovaly. Autobus nás vyplyvl na konečné. Vracel se za půl hodiny...naprostá beznaděj. Někdo nám prozřetelně řekl, že člověk musí koukat na jméno konečné zastávky co má autobus na čele. Né na číslo. Jak milé... Ne, opravdu jsem nejely na druhou stranu! Vrátily jsme se na zastávku, kde jsme nastupovaly a dál to došly pěšky. Bratislavským autobusům se nedalo věřit. Na pokoji jsme se svalily na postel a vydržely tak až do večeře. Ráno nás čekalo to samé. Vzala jsem si Ritu do postele a sotva jsem zavřela oči, spala jsem jako dřevo.
V neděli ráno jsme museli balit, protože pokoj se měl vyklidit do desáté dopolední. Nechali jsem kufry na recepci, opět super snídaně a pak....pak už to nebylo nejhorší:)! Potkaly jsme jednu paní, která nás odvedla na zastávku, ze které to jelo rovnou k závodišti. Záchrana!
Opět horko! I když jsem dopadly s Rituškou o moc líp - V3! A Arinka dokonce ještě lépe než minulý den - BOB! Opět jsme čekaly na záverečky. Tentokrát ne proto, že jsme se nechtěly nudit na hotelu, ale protože jsme čekaly na Zuzky rodiče a to hlavní: Zuzka si s Arinkou zaběhala v závěrečném kruhu. Posuzovat FCI 8 měl italský rozhodčí co posuzoval flatíky, ale nakonec nastoupil na posuzování někdo jiný. To byla opravdu škoda, Arinka se velmi líbila a jistě by se umístila. Takhle holky odcházely "jen" s pohárem za BOBa.
Rodiče přijeli ještě před ukončením závěreček. Vyzvedli jsme kufry z recepce a jelo se domů! Zabijte mě, až budu chtít zase cestovat po Blavě MHD! Zuzka má soustředění, takže Arinka bude u nás. Moc se těším, jak to zvládneme:)!
Sraz chovatelů FCR
19.9. 2011
Jó poslat někam ženskou podle mapy. To nemůže dopadnout dobře. Poslat někam 3 ženský podle mapy, to znamená 100 km zajížďku, přijet pozdě a každou chvíli se odněkud vracet. Ale jako okružní jízda po ČR to bylo parádní:)!
V srpnu se konal sraz chovatelů a milovníků FCR v Chlumci nad Cidlinou. Tam jsme nemohly chybět! K Báře a Artíkovi (www.art.4fan.cz) jsme s Ritou dorazily už v pátek. Večer jsme s Barčou nechaly "děti" doma a šly poklábosit do kavárny. Hihi, velmi zavádějící název podniku:))! Vrátily jsme se docela pozdě. Krátké venčení. Smích v koupelně. No...zkrátka šly jsme spát dlouho po půlnoci.
Krušné ráno. Odbytá snídaně. Čekání na Zuzku s Arinkou. Naložit psiska. Naložit sebe. A hurá do....ale směr jsme měly dobrý! Aspoň pár kiláčků určitě (to byly ty kiláčky na Prahu...)! Ani nevím proč, ale měla jsem zafixované, že ten Chlumec je u Humpolce (proč ne že? Kdo si má pamatovat, že ho viděl u Hradce? Hradec, Humpolec, Chlumec....tsss). Holky nic netuše (já teda taky tak), skvělá zábava, vtípek střídal vtípek. Cesta ubíhala jedna radost. Tady už musíme někde sjet přece! Modrá cedule: Humpolec 5km... Začínalo to být podezřelé. Ten zatracený Chlumec měl ležet někde na půlce cesty mezi Prahou a Humpolcem. Na mou duši! Vražedný pohled ze sedadla pro řidiče. Na Zuzku jsem naštěstí neviděla. Lovení autoatlasu z přihrádky u spolujezdce. Suveréně jsem nalistovala stránku s Humpolcem. A hledala v okolí několika kilometrů. Hledala v okolí několika desítek kilometrů. Hledala na další stránce. Hledala v rejstříku. Celou dobu jsem koukala né na blbou stránku, ale na blbou pomyslnou čtvrtinu naší vlasti! To bylo hořké zjištění. Človek si splete Cidlinu se Sázavou a hned je o 100 kilometrů jinde. Neuvěřitelné:D...
Jediné štěstí bylo, že jsme měly velkou časovou rezervu. Na místo jsme dorazily (po pár dalších špatných odbočeních a sjezdech..ach jo) s malým zpožděním. Psíků tu bylo tak akorát, vzhledem k tomu, že se akce konala letos poprvé, tak jsem ani nepočítala s hojnější účastí.
Přijely jsme akorát na začátek seznamování s frisbeem. Na starost si nás (všechny) vzala sympatická blonďatá slečna, které evidentně věděla jak vzbudit zájem i v tom největším lenochovi. Psiska byla fascinovaná. Některá se už vrhala za diskem, jiní se s ním teprve seznamovali, ale všichni projevili zájem a moc se jim to líbilo. Pro Ritu nová zkušenost. Každá zkušenost je dobrá. Jako další jsme si mohli zkusit agility, aportování zvěře (lehce opotřebované), otestovat povahu psíků...Spousta zajímavých věcí. Psiska samozřejmě nejvíc uvítala přestávky, kdy mohli být puštění po areálu cvičiště a vyblbnout se do syta:)! Nechyběla ani soutěž a to sice o nejrychlejší aport. Aportovaný předmět mohl být libovolný, každý psovod si zvolil co je pro jeho psa nejlepší. Posadil si psa k noze a hodil (nebo se o to aspoň snažil) aport do připraveného čtverce na zemi. Pak psa vyslal a ten ho měl za úkol donést v co nejkratším čase. Tady bodovala naše mamka a celou soutěž vyhrála! Bylo to super.
Domů jsme dorazily mnohem rychleji a kupodivu projely i mnohem méně benzínu:))! Ale to už Kačí nenavigovala:D!
Fotky zde!
Jó poslat někam ženskou podle mapy. To nemůže dopadnout dobře. Poslat někam 3 ženský podle mapy, to znamená 100 km zajížďku, přijet pozdě a každou chvíli se odněkud vracet. Ale jako okružní jízda po ČR to bylo parádní:)!
V srpnu se konal sraz chovatelů a milovníků FCR v Chlumci nad Cidlinou. Tam jsme nemohly chybět! K Báře a Artíkovi (www.art.4fan.cz) jsme s Ritou dorazily už v pátek. Večer jsme s Barčou nechaly "děti" doma a šly poklábosit do kavárny. Hihi, velmi zavádějící název podniku:))! Vrátily jsme se docela pozdě. Krátké venčení. Smích v koupelně. No...zkrátka šly jsme spát dlouho po půlnoci.
Krušné ráno. Odbytá snídaně. Čekání na Zuzku s Arinkou. Naložit psiska. Naložit sebe. A hurá do....ale směr jsme měly dobrý! Aspoň pár kiláčků určitě (to byly ty kiláčky na Prahu...)! Ani nevím proč, ale měla jsem zafixované, že ten Chlumec je u Humpolce (proč ne že? Kdo si má pamatovat, že ho viděl u Hradce? Hradec, Humpolec, Chlumec....tsss). Holky nic netuše (já teda taky tak), skvělá zábava, vtípek střídal vtípek. Cesta ubíhala jedna radost. Tady už musíme někde sjet přece! Modrá cedule: Humpolec 5km... Začínalo to být podezřelé. Ten zatracený Chlumec měl ležet někde na půlce cesty mezi Prahou a Humpolcem. Na mou duši! Vražedný pohled ze sedadla pro řidiče. Na Zuzku jsem naštěstí neviděla. Lovení autoatlasu z přihrádky u spolujezdce. Suveréně jsem nalistovala stránku s Humpolcem. A hledala v okolí několika kilometrů. Hledala v okolí několika desítek kilometrů. Hledala na další stránce. Hledala v rejstříku. Celou dobu jsem koukala né na blbou stránku, ale na blbou pomyslnou čtvrtinu naší vlasti! To bylo hořké zjištění. Človek si splete Cidlinu se Sázavou a hned je o 100 kilometrů jinde. Neuvěřitelné:D...
Jediné štěstí bylo, že jsme měly velkou časovou rezervu. Na místo jsme dorazily (po pár dalších špatných odbočeních a sjezdech..ach jo) s malým zpožděním. Psíků tu bylo tak akorát, vzhledem k tomu, že se akce konala letos poprvé, tak jsem ani nepočítala s hojnější účastí.
Přijely jsme akorát na začátek seznamování s frisbeem. Na starost si nás (všechny) vzala sympatická blonďatá slečna, které evidentně věděla jak vzbudit zájem i v tom největším lenochovi. Psiska byla fascinovaná. Některá se už vrhala za diskem, jiní se s ním teprve seznamovali, ale všichni projevili zájem a moc se jim to líbilo. Pro Ritu nová zkušenost. Každá zkušenost je dobrá. Jako další jsme si mohli zkusit agility, aportování zvěře (lehce opotřebované), otestovat povahu psíků...Spousta zajímavých věcí. Psiska samozřejmě nejvíc uvítala přestávky, kdy mohli být puštění po areálu cvičiště a vyblbnout se do syta:)! Nechyběla ani soutěž a to sice o nejrychlejší aport. Aportovaný předmět mohl být libovolný, každý psovod si zvolil co je pro jeho psa nejlepší. Posadil si psa k noze a hodil (nebo se o to aspoň snažil) aport do připraveného čtverce na zemi. Pak psa vyslal a ten ho měl za úkol donést v co nejkratším čase. Tady bodovala naše mamka a celou soutěž vyhrála! Bylo to super.
Domů jsme dorazily mnohem rychleji a kupodivu projely i mnohem méně benzínu:))! Ale to už Kačí nenavigovala:D!
Fotky zde!
Lovecké cvičení s mamčou
6.8. 2011
Včera večer jsme se vrátily z Prahy, navštívily jsme mamku Arinku a Zuzku. Tentokrát to bylo hlavně kvůli loveckému výcviku. Do Prahy jsme vyjely brzy ráno s taškou bažantíků:)! Počasí bylo úmorné, hrozné dusno, které se na promoklé louce ještě stupňovalo a ubíralo síly jak psům tak paničkám. Nicméně nakonec to byl den více než vydařený:)!
Rituška už byla malinko napřed z domova, Arinka se s bažantem teprve musela seznámit, doteď trénovala jen s kachnou. Ritě patřilo prvních pár dohledávek, Arinka všechno pozorovala z odložení. Když přišla řada konečně i na ní, Rita jí to pokazila, protože se nevydržela jen dívat a chtěla nosit taky. Byla z dlouhého odložení celá nesvá. Byl to její první opravdový trénink s jiným psíkem a moc se jí nelíbilo, když jsme se jí nevěnovaly. O to víc se pak předváděla a pracovala moc pěkně. Arinka se nedala zahambit a po počátečním váhání si počínala jako opravdový profík. Holky se hecovaly a měly radost, když na ně přišla řada s přinášením. Dopoledne bylo takové nesmělé, neobešlo se bez povzbuzování a velkého chválení, ale odpoledne nastal zlom a holky se neuvěřitelně roznosily - vedro nevedro. Braly bažanty s citem (jak se na retrívry sluší), měly radost z práce a tak to má být. Střídaly jsme se se Zuzkou u foťáku a občas vyšly opravdu zdařené fotografie.
Rituška minulý týden poprvé pracovala i na barvě a dopadlo to lépe než jsem čekala. Přesto, že to byla jen krátká cca 100 metrová stopa šla s nosem u země a nenechala se ničím rozptýlit. Dělá mi radost.
Za 14 dní tu budeme mít Arinku na hlídání a tak se těšíme nejen na naší první zahraniční výstavku, ale také na týden s flatíky:)! Holky si skvěle rozumí, takže by neměl být nejmenší problém.
Včera večer jsme se vrátily z Prahy, navštívily jsme mamku Arinku a Zuzku. Tentokrát to bylo hlavně kvůli loveckému výcviku. Do Prahy jsme vyjely brzy ráno s taškou bažantíků:)! Počasí bylo úmorné, hrozné dusno, které se na promoklé louce ještě stupňovalo a ubíralo síly jak psům tak paničkám. Nicméně nakonec to byl den více než vydařený:)!
Rituška už byla malinko napřed z domova, Arinka se s bažantem teprve musela seznámit, doteď trénovala jen s kachnou. Ritě patřilo prvních pár dohledávek, Arinka všechno pozorovala z odložení. Když přišla řada konečně i na ní, Rita jí to pokazila, protože se nevydržela jen dívat a chtěla nosit taky. Byla z dlouhého odložení celá nesvá. Byl to její první opravdový trénink s jiným psíkem a moc se jí nelíbilo, když jsme se jí nevěnovaly. O to víc se pak předváděla a pracovala moc pěkně. Arinka se nedala zahambit a po počátečním váhání si počínala jako opravdový profík. Holky se hecovaly a měly radost, když na ně přišla řada s přinášením. Dopoledne bylo takové nesmělé, neobešlo se bez povzbuzování a velkého chválení, ale odpoledne nastal zlom a holky se neuvěřitelně roznosily - vedro nevedro. Braly bažanty s citem (jak se na retrívry sluší), měly radost z práce a tak to má být. Střídaly jsme se se Zuzkou u foťáku a občas vyšly opravdu zdařené fotografie.
Rituška minulý týden poprvé pracovala i na barvě a dopadlo to lépe než jsem čekala. Přesto, že to byla jen krátká cca 100 metrová stopa šla s nosem u země a nenechala se ničím rozptýlit. Dělá mi radost.
Za 14 dní tu budeme mít Arinku na hlídání a tak se těšíme nejen na naší první zahraniční výstavku, ale také na týden s flatíky:)! Holky si skvěle rozumí, takže by neměl být nejmenší problém.
NVP Mladá Boleslav
21.7. 2011
Do naší "sbírky" výstav přibyla i NV, která se konala na závodišti Krásná louka v Mladé Boleslavi. Jely jsme samy, doprovod nám dělala pouze Bára (bez Artíka), která jela "na čumendu". Vidina posledního CAJCe a tedy dokončení českého Junior Šampiona se ovšem rychle rozplynula...
Počasí nám přálo, možná až moc. Vedro bylo k padnutí, flati venku. Psíci byli viditelně unavení, při čekání na posudky polehávali a těžce oddechovali. Ritě se nechtělo běžet. Nechtělo se jí stát. Zkrátka jsme neměly svůj den. Pominu-li matnou a vylínalou srst, pana rozhodčího jsme beztak vůbec nezaujaly. Nelíbila se mu Ritušky hlava a poté co se v tlamě nedohledal ani P1, odcházely jsme v VD. Bára a ostatní chovatelé okolo kruhu se nás pak zastali, že Rita má v tlamce všechny zuby a následovala výměna názorů s panem rozhodčím, který nakonec uznal chybu, omluvil se a škrtnul nám v posudku chybějící zoubek, nicméně VD nám nechal.
Nezbývá tak než zabojovat na některé z dalších výstav - zatím to vypadá na říjnové České Budějovice, na které je pozván pan D. Ericsson ze Švédska. Ještě uvidíme jestli nahlásíme do Mladých nebo to zkusíme v Mezitřídě:)!
Do naší "sbírky" výstav přibyla i NV, která se konala na závodišti Krásná louka v Mladé Boleslavi. Jely jsme samy, doprovod nám dělala pouze Bára (bez Artíka), která jela "na čumendu". Vidina posledního CAJCe a tedy dokončení českého Junior Šampiona se ovšem rychle rozplynula...
Počasí nám přálo, možná až moc. Vedro bylo k padnutí, flati venku. Psíci byli viditelně unavení, při čekání na posudky polehávali a těžce oddechovali. Ritě se nechtělo běžet. Nechtělo se jí stát. Zkrátka jsme neměly svůj den. Pominu-li matnou a vylínalou srst, pana rozhodčího jsme beztak vůbec nezaujaly. Nelíbila se mu Ritušky hlava a poté co se v tlamě nedohledal ani P1, odcházely jsme v VD. Bára a ostatní chovatelé okolo kruhu se nás pak zastali, že Rita má v tlamce všechny zuby a následovala výměna názorů s panem rozhodčím, který nakonec uznal chybu, omluvil se a škrtnul nám v posudku chybějící zoubek, nicméně VD nám nechal.
Nezbývá tak než zabojovat na některé z dalších výstav - zatím to vypadá na říjnové České Budějovice, na které je pozván pan D. Ericsson ze Švédska. Ještě uvidíme jestli nahlásíme do Mladých nebo to zkusíme v Mezitřídě:)!
Grilovačka u Barči
7.7. 2011
Na úterý 5.6. připadl státní svátek a my s Rituškou jsmě byly pozvané na malou zahradní párty v Báře. (mimochodem, ještě jednou gratulujeme k úspěšnému zakončení Dual Šampiona, zaslouženě:) ) Nakonec jsme se sešly ve složení: já s Rituškou, Bára s Artíkem a Nikča s Lyruškou a Biankou. Na odpoledne bylo o zábavu postaráno, hlídaly jsme malou Barušku a dětské žvatlání nás každou chvíli rozesmálo. Souhra malého dítěte se psíky byla opravdu obdivuhodná.
Byl to naprosto vydařený den s přáteli a psíky a holkám patří velký obdiv za skvěle nachucené a připravené jídlo. Byla to prostě (Artík promine) dámská jízda se vším všudy:))!
Na úterý 5.6. připadl státní svátek a my s Rituškou jsmě byly pozvané na malou zahradní párty v Báře. (mimochodem, ještě jednou gratulujeme k úspěšnému zakončení Dual Šampiona, zaslouženě:) ) Nakonec jsme se sešly ve složení: já s Rituškou, Bára s Artíkem a Nikča s Lyruškou a Biankou. Na odpoledne bylo o zábavu postaráno, hlídaly jsme malou Barušku a dětské žvatlání nás každou chvíli rozesmálo. Souhra malého dítěte se psíky byla opravdu obdivuhodná.
Byl to naprosto vydařený den s přáteli a psíky a holkám patří velký obdiv za skvěle nachucené a připravené jídlo. Byla to prostě (Artík promine) dámská jízda se vším všudy:))!
Prochajda Křivoklátskem
20.6. 2011
V sobotu 18.6. byl zorganizován další "psí" výlet, tentokrát po Křivoklátsku. (http://dogwalking.4fan.cz/) Počasí bylo na pováženou, těžké mraky a propršené předchozí dny odradily několik účastníky a tak se shodou náhod stalo, že se zapojili samí flatíci se svými páníky. Trasu vymýšlela panička, která myslela bůhví jaké nebude vedro a tak to naplánovala pokud možno podél řeky. Déšť udělal ze suchých cest pořádnou břečku, takže zatímco flatíci byli nadmíru spokojeni, páníci se brodili bahnem a kopřivami. Ale nakonec byla spokojenost na obou stranách:)!
Sešli jsme se kolem deváté hodiny ráno u hotelu Roztoky v Roztokách u Křivoklátu. Nás vyzvedla z domova Barča s Artíkem (http://www.art.4fan.cz/) a vypůjčenou Kristýnkou. (http://bohemian-ariston.webnode.cz/) Psiska se v kufru popasovala a jelo se. Dorazili jsme na místo okolo deváté hodiny, chvíli čekali než všichni dorazí a pak se vydali směr Kemp Branov - Luh pod Branovem - Branov - Roztoky. Příležitostí ke koupání bylo víc než dost a partu trhala akorát Kristýnka, které se do vody moc nechtělo:)! Počasí nakonec docela přálo, bylo pod mrakem, ale nepršelo.
Díky všem za účast, Barče za organizaci. Foto ZDE
V sobotu 18.6. byl zorganizován další "psí" výlet, tentokrát po Křivoklátsku. (http://dogwalking.4fan.cz/) Počasí bylo na pováženou, těžké mraky a propršené předchozí dny odradily několik účastníky a tak se shodou náhod stalo, že se zapojili samí flatíci se svými páníky. Trasu vymýšlela panička, která myslela bůhví jaké nebude vedro a tak to naplánovala pokud možno podél řeky. Déšť udělal ze suchých cest pořádnou břečku, takže zatímco flatíci byli nadmíru spokojeni, páníci se brodili bahnem a kopřivami. Ale nakonec byla spokojenost na obou stranách:)!
Sešli jsme se kolem deváté hodiny ráno u hotelu Roztoky v Roztokách u Křivoklátu. Nás vyzvedla z domova Barča s Artíkem (http://www.art.4fan.cz/) a vypůjčenou Kristýnkou. (http://bohemian-ariston.webnode.cz/) Psiska se v kufru popasovala a jelo se. Dorazili jsme na místo okolo deváté hodiny, chvíli čekali než všichni dorazí a pak se vydali směr Kemp Branov - Luh pod Branovem - Branov - Roztoky. Příležitostí ke koupání bylo víc než dost a partu trhala akorát Kristýnka, které se do vody moc nechtělo:)! Počasí nakonec docela přálo, bylo pod mrakem, ale nepršelo.
Díky všem za účast, Barče za organizaci. Foto ZDE
Agneska slaví první úspěch!
4.6. 2011
Máme skvělé zprávy! Nejen Rita se vrhla do výstav po hlavě! Naše sestřička Adorable Agnes ("Agneska" - majitel: Radim Petřík) se zúčastnila dne Retriever Klubu u jehož přílěžitosti se konala i oblastní výstavka. Přihlášena byla do třídy Mladých a od pana rozhodčího Mariana Nováka (SK) získala velmi pěknou známku - Výborná a tento krásný posudek:
Roční fena, správná síla kostry, elegantní krk, velmi pěkné přední úhlení, pevný ale delší hřbet, korektní zadní úhlení, kvalitní srst, milá povahy, fenka potřebuje vyrůst
Blahopřejeme Radimovi a Agnesce, svoji první společnou výstavku zvládli opravdu skvěle!! Aginka byla na stříhání u Báry, kam chodíme i my! Barča říkala, že pan Radim je z fenečky opravdu nadšený, dokonale plní úlohu rodinného psíka a kamaráda k dětem! Je skvělé, že našla úžasný domov, kde jí rozumějí!
Rok se pomalu přehoupl do léta a Rita teď tráví většinu času povalováním na zahradě, ožívá až k večeru nebo brzy ráno. Nejradši by byla samozřejmě pořád ve vodě. Na to doplatila její ouška - zapařila se a rozjel se ošklivý zánět, který bylo nutno přeléčit antibiotiky. Teď už se zdá být vše v pořádku. Přešly jsme kompletně na "dospěláckou" stravu, značku jsme však neměnily - ACANA PACIFICA, to je to, čím si teď Rita láduje bříško:)! Trochu jsem zmenšila krmnou dávku a kilečko je opravdu dole. Je to znát! Rita "ožila" a není tak lenivá, na procházkách víc běhá a je celkově aktivnější, snad se nám to podaří udržet:)!
Na plánovanou výstavu do Brna nakonec nehlásíme. Pan Václavík mě zase tolik neohromil, snad nám vyjde červencová Mladá Boleslav! Držte palce!
Máme skvělé zprávy! Nejen Rita se vrhla do výstav po hlavě! Naše sestřička Adorable Agnes ("Agneska" - majitel: Radim Petřík) se zúčastnila dne Retriever Klubu u jehož přílěžitosti se konala i oblastní výstavka. Přihlášena byla do třídy Mladých a od pana rozhodčího Mariana Nováka (SK) získala velmi pěknou známku - Výborná a tento krásný posudek:
Roční fena, správná síla kostry, elegantní krk, velmi pěkné přední úhlení, pevný ale delší hřbet, korektní zadní úhlení, kvalitní srst, milá povahy, fenka potřebuje vyrůst
Blahopřejeme Radimovi a Agnesce, svoji první společnou výstavku zvládli opravdu skvěle!! Aginka byla na stříhání u Báry, kam chodíme i my! Barča říkala, že pan Radim je z fenečky opravdu nadšený, dokonale plní úlohu rodinného psíka a kamaráda k dětem! Je skvělé, že našla úžasný domov, kde jí rozumějí!
Rok se pomalu přehoupl do léta a Rita teď tráví většinu času povalováním na zahradě, ožívá až k večeru nebo brzy ráno. Nejradši by byla samozřejmě pořád ve vodě. Na to doplatila její ouška - zapařila se a rozjel se ošklivý zánět, který bylo nutno přeléčit antibiotiky. Teď už se zdá být vše v pořádku. Přešly jsme kompletně na "dospěláckou" stravu, značku jsme však neměnily - ACANA PACIFICA, to je to, čím si teď Rita láduje bříško:)! Trochu jsem zmenšila krmnou dávku a kilečko je opravdu dole. Je to znát! Rita "ožila" a není tak lenivá, na procházkách víc běhá a je celkově aktivnější, snad se nám to podaří udržet:)!
Na plánovanou výstavu do Brna nakonec nehlásíme. Pan Václavík mě zase tolik neohromil, snad nám vyjde červencová Mladá Boleslav! Držte palce!
III. Výstavní víkend
17.5. 2011
Po delší době článek z tohoto opravdu vydařeného víkendu! Výsledky opět na stejném místě jako vždy.
Na výstavy do Litoměřic jsem jela sama (respektive s taťkou a Ritou). Sobota začala poklidně, vstala jsem o dost dřív než jsem musela a tak jsem měla čas všechno připravit, nasnídat se a dojít s Rituškou. Nicméně dopoledne se stejně změnilo v závod s časem. Původní trasu jsme museli objíždět kvůli opravě silnice, s čímž jsme opravdu nepočítali. Navigace našla jinou cestu, sice nejspíš nejkratší na kilometry, zato nejdelší na čas, protože se jelo přes všechny vesnice s nicneříkajícími názvy a mezi poli (silnice tomu také odpovídala). Nakonec bychom do Litoměřit dorazili snad na minutu přesně, ale 5 km před městem se utvořila sotva popojíždějící fronta. A bylo to jasné, přijdeme pozdě. Když jsme konečně zaparkovali, vyběhla jsem z auta a běžela do areálu. Další fronta mě čekala u přejímky a katalogů. Jistě jsem nebyla ani zdaleka poslední, nevyzvednutých desek měli ještě plně bedýnky. Nicméně na nervozitě mi to neubralo. Flatů bylo nahlášeno málo a já se obávala, že než doběhnem bude po posuzování. Jak už to tak bývá, taťka (který se rád koukne na pěkné psy,ale není moc fanda toho všeho výstavního čekání) jel "zatím" někam pro nějakou hadici na zahradu, v dobré víře, že má ještě spoustu času. Takže jsem tam byla na všechno sama. V ruce psa (který byl rád, že je z auta venku a hnal se ke každému patníku a psovi, kterého jsme míjely), v druhé deku, katalog s dalšími X papíry, reklamními letáky (které se dávají ke katalogu) se jako na potvoru rozlézal na všechny strany, takže bylo skoro nemožné ho udržet. Na zádech batoh a před sebou stovky lidí a desítky psů, hradbu prodejních stánků (sakra, proč je u každého pytle se žrádlem miska se vzorky??!!) jsem táhla psa (rozuměj pes mě táhl) na druhý konec výstaviště - za flaty! Samozřejmě jsem šla na úplně druhý konec, zamotala jsem se tam. Na zadní straně katalogu byl sice plánek, ale výstaviště o výstavu vypadá úplně jinak! Tu je nějaká ulička neprůchozí, tu je místo volného placu obrovská tribuna, tady zase nejde projít, protože je to přehrazený stánkama s občerstvením. Ptala jsem se, ale kolemjdoucí kroutili hlavami, nikdo se tu nevyznal. Nakonec jsme nabraly správný směr a procpaly se do útrob snad nejotřesnějšího pavilonu z celého výstaviště. Tmavý "sklep" s nízkým stropem, přecpaný lidmi a psy, příšeří, málo místa, nedýchatelný vzduch. Přiběhla jsem k našemu kruhu a zrovna tam byly nastoupené feny dorost. Chytla mě panika. Ruce se mi klepaly. Nezbývalo moc času. Vytáhla jsem výstavní vodítko, ruce mě neposlouchaly, když jsem potřebovala rozlepit číslo, (ještě, že jsem si nacpala pamlskovník už v autě), rychle pročísla Ritu (která byla náležitě rozjívená z toho pobíhání po areálu a vůbec nechtěla držet), batoh jsem odhodila do kouta a utíkala do kruhu. Hrozně se mi chtělo na záchod, ale nepřicházelo v úvahu si odskočit. Běžely jsme jako první. Kruh byl úzký, v půlce byly sloupy. Neviděla jsem kam mám běžet, tak jsem si to střihla o půlku kratší. Všechno probíhalo tak nějak mimo mě. Nastoupilo 6 fenek. Zbyly jsme v kruhu nejlepší 4. O 3. a 4. místo běžely ségry z Bonny Dux, o druhé a první já a Alena Fantová s fenou Alpine Meadow Steneveyz importovanou z Ruska. Nakonec jsme skončily druhé, Rita měla horší pohyb. Vystřelila jsem z kruhu jako zajíc. Prohodit vodítko a rychle pryč, na vzduch. Vůbec jsem neměla chuť sledovat další dění v kruhu. Ruce se mi třásly jako rosol, Rita, jazyk vyplazený v bláznivé psí grimase, se "smála", stihly jsme to! Kde tu máte záchod?
Neděle už byla taková ta pravá -výstavní. Tentokrát jsme jely s mamkou, vyrazily dřív než v sobotu a na místo dorazily s velkým předstihem. Mamka šla se mnou, což jsem po sobotě náležitě ocenila. U kruhu (ve stejné hale jako v sobotu) jsme zabraly místo u zdi, Rita si lehla na deku jak je zvyklá, nějaký dobrák otevřel okna (moc to nepomohlo, ale aspoň něco) a čekaly jsme.
Do kruhu jsme šly zase v šesti. Já s Ritou zase první. Paní rozhodčí byla pečlivá a když si nás tam nechala zase poslední čtyři, dávala si hodně na čas. Měla jsem z Ritušky radost, vyklusávala jako koník a stála přesně tak, jak stát má. Nakonec poslední kolečko a zastavit stát, jde se vybírat ta nejlepší. První tři se zastavili v první části kruhu, na nás vyšlo místo za sloupem, tak jsem musela popostoupit trochu dozadu, abychom byly vidět. To nás trochu oddělovalo od ostatních. Nakonec se karta obrátila v náš prospěch a paní rozhodčí se slovy "She is the best!" nám pogratulovala a poslala nás "k jedničce". Druhá skončila paní Fantová. Bylo to neuvěřitelné a měla jsem z Ritušky velkou radost. Líbilo se mi, že s těmi, kteří skončili na krásném druhém místě si popovídala a vysvětlila své rozhodnutí, proč jim dnes nemohla udělit první místo. Další boj byl s vítězným pejskem Olympic Fire Bonny Dux (shodou náhod ve vlastnictví paní Fantové), kde jsme také vyhrály! Rita se tak stala Nejlepším mladým plemene Flat coated retrívr! Překvapením bylo, když jsme šly do kruhu ještě jednou, jen s CACIBem fenkou Compendio All The Best. Prý o neoficiálního BOSe. Byly tam trošku zmatky a nutno říct, že vedoucí kruhu moc nevěděl která bije. Závěrečných soutěží jsme se bohužel nezúčastnily, i tak mi až po nedělním boji došlo, jak skvělý a úspěšný víkend to vlastně byl. Díky všem!
Na cestě zpátky bylo obrovské horko, takže jsme ještě stavěly u Ohře, kde si Rita zaplavala a celou cestu domů pak prospala. Od titulu JuniorŠampion nás dělí už jen jedno vítězství.
Po delší době článek z tohoto opravdu vydařeného víkendu! Výsledky opět na stejném místě jako vždy.
Na výstavy do Litoměřic jsem jela sama (respektive s taťkou a Ritou). Sobota začala poklidně, vstala jsem o dost dřív než jsem musela a tak jsem měla čas všechno připravit, nasnídat se a dojít s Rituškou. Nicméně dopoledne se stejně změnilo v závod s časem. Původní trasu jsme museli objíždět kvůli opravě silnice, s čímž jsme opravdu nepočítali. Navigace našla jinou cestu, sice nejspíš nejkratší na kilometry, zato nejdelší na čas, protože se jelo přes všechny vesnice s nicneříkajícími názvy a mezi poli (silnice tomu také odpovídala). Nakonec bychom do Litoměřit dorazili snad na minutu přesně, ale 5 km před městem se utvořila sotva popojíždějící fronta. A bylo to jasné, přijdeme pozdě. Když jsme konečně zaparkovali, vyběhla jsem z auta a běžela do areálu. Další fronta mě čekala u přejímky a katalogů. Jistě jsem nebyla ani zdaleka poslední, nevyzvednutých desek měli ještě plně bedýnky. Nicméně na nervozitě mi to neubralo. Flatů bylo nahlášeno málo a já se obávala, že než doběhnem bude po posuzování. Jak už to tak bývá, taťka (který se rád koukne na pěkné psy,ale není moc fanda toho všeho výstavního čekání) jel "zatím" někam pro nějakou hadici na zahradu, v dobré víře, že má ještě spoustu času. Takže jsem tam byla na všechno sama. V ruce psa (který byl rád, že je z auta venku a hnal se ke každému patníku a psovi, kterého jsme míjely), v druhé deku, katalog s dalšími X papíry, reklamními letáky (které se dávají ke katalogu) se jako na potvoru rozlézal na všechny strany, takže bylo skoro nemožné ho udržet. Na zádech batoh a před sebou stovky lidí a desítky psů, hradbu prodejních stánků (sakra, proč je u každého pytle se žrádlem miska se vzorky??!!) jsem táhla psa (rozuměj pes mě táhl) na druhý konec výstaviště - za flaty! Samozřejmě jsem šla na úplně druhý konec, zamotala jsem se tam. Na zadní straně katalogu byl sice plánek, ale výstaviště o výstavu vypadá úplně jinak! Tu je nějaká ulička neprůchozí, tu je místo volného placu obrovská tribuna, tady zase nejde projít, protože je to přehrazený stánkama s občerstvením. Ptala jsem se, ale kolemjdoucí kroutili hlavami, nikdo se tu nevyznal. Nakonec jsme nabraly správný směr a procpaly se do útrob snad nejotřesnějšího pavilonu z celého výstaviště. Tmavý "sklep" s nízkým stropem, přecpaný lidmi a psy, příšeří, málo místa, nedýchatelný vzduch. Přiběhla jsem k našemu kruhu a zrovna tam byly nastoupené feny dorost. Chytla mě panika. Ruce se mi klepaly. Nezbývalo moc času. Vytáhla jsem výstavní vodítko, ruce mě neposlouchaly, když jsem potřebovala rozlepit číslo, (ještě, že jsem si nacpala pamlskovník už v autě), rychle pročísla Ritu (která byla náležitě rozjívená z toho pobíhání po areálu a vůbec nechtěla držet), batoh jsem odhodila do kouta a utíkala do kruhu. Hrozně se mi chtělo na záchod, ale nepřicházelo v úvahu si odskočit. Běžely jsme jako první. Kruh byl úzký, v půlce byly sloupy. Neviděla jsem kam mám běžet, tak jsem si to střihla o půlku kratší. Všechno probíhalo tak nějak mimo mě. Nastoupilo 6 fenek. Zbyly jsme v kruhu nejlepší 4. O 3. a 4. místo běžely ségry z Bonny Dux, o druhé a první já a Alena Fantová s fenou Alpine Meadow Steneveyz importovanou z Ruska. Nakonec jsme skončily druhé, Rita měla horší pohyb. Vystřelila jsem z kruhu jako zajíc. Prohodit vodítko a rychle pryč, na vzduch. Vůbec jsem neměla chuť sledovat další dění v kruhu. Ruce se mi třásly jako rosol, Rita, jazyk vyplazený v bláznivé psí grimase, se "smála", stihly jsme to! Kde tu máte záchod?
Neděle už byla taková ta pravá -výstavní. Tentokrát jsme jely s mamkou, vyrazily dřív než v sobotu a na místo dorazily s velkým předstihem. Mamka šla se mnou, což jsem po sobotě náležitě ocenila. U kruhu (ve stejné hale jako v sobotu) jsme zabraly místo u zdi, Rita si lehla na deku jak je zvyklá, nějaký dobrák otevřel okna (moc to nepomohlo, ale aspoň něco) a čekaly jsme.
Do kruhu jsme šly zase v šesti. Já s Ritou zase první. Paní rozhodčí byla pečlivá a když si nás tam nechala zase poslední čtyři, dávala si hodně na čas. Měla jsem z Ritušky radost, vyklusávala jako koník a stála přesně tak, jak stát má. Nakonec poslední kolečko a zastavit stát, jde se vybírat ta nejlepší. První tři se zastavili v první části kruhu, na nás vyšlo místo za sloupem, tak jsem musela popostoupit trochu dozadu, abychom byly vidět. To nás trochu oddělovalo od ostatních. Nakonec se karta obrátila v náš prospěch a paní rozhodčí se slovy "She is the best!" nám pogratulovala a poslala nás "k jedničce". Druhá skončila paní Fantová. Bylo to neuvěřitelné a měla jsem z Ritušky velkou radost. Líbilo se mi, že s těmi, kteří skončili na krásném druhém místě si popovídala a vysvětlila své rozhodnutí, proč jim dnes nemohla udělit první místo. Další boj byl s vítězným pejskem Olympic Fire Bonny Dux (shodou náhod ve vlastnictví paní Fantové), kde jsme také vyhrály! Rita se tak stala Nejlepším mladým plemene Flat coated retrívr! Překvapením bylo, když jsme šly do kruhu ještě jednou, jen s CACIBem fenkou Compendio All The Best. Prý o neoficiálního BOSe. Byly tam trošku zmatky a nutno říct, že vedoucí kruhu moc nevěděl která bije. Závěrečných soutěží jsme se bohužel nezúčastnily, i tak mi až po nedělním boji došlo, jak skvělý a úspěšný víkend to vlastně byl. Díky všem!
Na cestě zpátky bylo obrovské horko, takže jsme ještě stavěly u Ohře, kde si Rita zaplavala a celou cestu domů pak prospala. Od titulu JuniorŠampion nás dělí už jen jedno vítězství.
II. Výstavní víkend
13.5. 2011
Tento víkend jsme se vydaly na XX. Mezinárodní výstavu psů do pražských Letňan. I přes to, že byl pozván český rozhodčí, byl nahlášený počet mladých fenek opravdu vysoký - rovných 11. Nicméně jsem z domova vyrážela s poněkud odevzdaným pocitem, že pokud dostaneme zase VD, nebude to od českého rozhodčího tolik mrzet.
Výstava se nesla ve znamení jedniček a trojek:
kruh 1
mladých fen 11
počet přihlášených flatů 33
katalogové číslo 1333
Zuzka logicky vydedukovala, že to musí (prostě musí!!) být V1, aby se jedničky a trojky vyrovnaly:)! Jela s Arinkou tentokrát metrem. Proto jsme zůstaly bez vypůjčené kenelky a foťáku. Rituška byla ale skvělá, celou dobu polehávala na dece, sledovala dění v kruhu a vůbec se chovala velmi způsobně. U kruhu čekala Barča s Nikolou a Artíkem, který byl vystavován ve třídě Pracovní. Ve většině kruhů byli nezkušení budoucí rozhodčí na zaučení. Pan Adlt si navíc dělal poznámky "mimo" na papír a to mě trochu znervóznilo. Navíc neříkal hned po dodiktování posudku jestli V nebo VD, tak byl člověk celou dobu čekání jako na trní. Nakonec měl všechny psíky prohlídlé a začalo vyřazování. VD posílal z kruhu ven, V si ponechával "na place". Když přišla řada na nás, řekl, že na Ritě moc chyb nenašel a poslal nás do čtyřky nejlepších mladých feneček. Chvíli si nás prohlížel, jak jsme stály v řadě - čtyřka nejlepších. Pak šel k poslední fence a já jsem si říkala, tak to je V1, ale ukázal, že má V4. Fenka za námi V3. Soudcování se blížilo ke konci. Soustředila jsem se na Ritu, aby stála jak má, aby vrtěla ocasem a pan rozhodčí se nakonec přesunul k fence před námi a řekl, že je druhá! Vítězství bylo naše! Měla jsem neskutečnou radost, Zuzka měla radost, Rita nevěděla co se děje a tak bláznila taky:)!
Nejlepšího mladého jsme sice nevyběhaly, ale to už mi tak nevadilo, pejskovi jsem to přála, na Ritu už toho bylo dost, další postup a předvádění by už stejně nestálo za nic. Naše první vítězství v takové konkurenci! Rita tak splnila první ze tří titulů CAJC, které jsou nutné k získání šampionátu a stává se tak
ČEKATELKOU ČESKÉHO JUNIOR ŠAMPIONA KRÁSY
Teď už to nevzdáme:)! Je to příjemné, radost po těch dvou VD. Posudek zde. Nakonec jsme si vyzvedly medaili, kterou Rita nosila na krku a děti se zastavovaly a říkaly: tati, ten pejsek má medaili:))! Obešly jsme se Zuzkou stánky, holky se vyblbly (až si je kolemjdoucí natáčeli:), Zuzka mě pozvala na vítěznou točenou zmrzku a jelo se domů! Jsem na tu mojí holku moc hrdá!
Tento víkend jsme se vydaly na XX. Mezinárodní výstavu psů do pražských Letňan. I přes to, že byl pozván český rozhodčí, byl nahlášený počet mladých fenek opravdu vysoký - rovných 11. Nicméně jsem z domova vyrážela s poněkud odevzdaným pocitem, že pokud dostaneme zase VD, nebude to od českého rozhodčího tolik mrzet.
Výstava se nesla ve znamení jedniček a trojek:
kruh 1
mladých fen 11
počet přihlášených flatů 33
katalogové číslo 1333
Zuzka logicky vydedukovala, že to musí (prostě musí!!) být V1, aby se jedničky a trojky vyrovnaly:)! Jela s Arinkou tentokrát metrem. Proto jsme zůstaly bez vypůjčené kenelky a foťáku. Rituška byla ale skvělá, celou dobu polehávala na dece, sledovala dění v kruhu a vůbec se chovala velmi způsobně. U kruhu čekala Barča s Nikolou a Artíkem, který byl vystavován ve třídě Pracovní. Ve většině kruhů byli nezkušení budoucí rozhodčí na zaučení. Pan Adlt si navíc dělal poznámky "mimo" na papír a to mě trochu znervóznilo. Navíc neříkal hned po dodiktování posudku jestli V nebo VD, tak byl člověk celou dobu čekání jako na trní. Nakonec měl všechny psíky prohlídlé a začalo vyřazování. VD posílal z kruhu ven, V si ponechával "na place". Když přišla řada na nás, řekl, že na Ritě moc chyb nenašel a poslal nás do čtyřky nejlepších mladých feneček. Chvíli si nás prohlížel, jak jsme stály v řadě - čtyřka nejlepších. Pak šel k poslední fence a já jsem si říkala, tak to je V1, ale ukázal, že má V4. Fenka za námi V3. Soudcování se blížilo ke konci. Soustředila jsem se na Ritu, aby stála jak má, aby vrtěla ocasem a pan rozhodčí se nakonec přesunul k fence před námi a řekl, že je druhá! Vítězství bylo naše! Měla jsem neskutečnou radost, Zuzka měla radost, Rita nevěděla co se děje a tak bláznila taky:)!
Nejlepšího mladého jsme sice nevyběhaly, ale to už mi tak nevadilo, pejskovi jsem to přála, na Ritu už toho bylo dost, další postup a předvádění by už stejně nestálo za nic. Naše první vítězství v takové konkurenci! Rita tak splnila první ze tří titulů CAJC, které jsou nutné k získání šampionátu a stává se tak
ČEKATELKOU ČESKÉHO JUNIOR ŠAMPIONA KRÁSY
Teď už to nevzdáme:)! Je to příjemné, radost po těch dvou VD. Posudek zde. Nakonec jsme si vyzvedly medaili, kterou Rita nosila na krku a děti se zastavovaly a říkaly: tati, ten pejsek má medaili:))! Obešly jsme se Zuzkou stánky, holky se vyblbly (až si je kolemjdoucí natáčeli:), Zuzka mě pozvala na vítěznou točenou zmrzku a jelo se domů! Jsem na tu mojí holku moc hrdá!
I. Výstavní víkend
6.5. 2011
První víkend v květnu jsme se zúčastnily naší první klubové a speciální výstavy retrívrů pořádané Klubem Chovatelů Loveckých Slídičů (www.kchls.cz). Pořadatelům patří velký dík (a myslím, že dle ohlasů nejen můj) za výběr opravdu nádherného místa k pořádnání těchto prestižních výstav. Vystavovalo se v areálu závodiště Zlatá Podkova v Humpolci, kde se jezdí všestrannost na koních. Obrovská louka, rybník pár desítek metrů od kruhů (super osvěžení po výstavě pro pejsky), malebné pozadí české vysočiny a hlavně krásné počasí přispěly k celkové úžasné náladě v kruzích. Kruhy byly opravdu prostorné, očividně se počítalo s velkou účastí. Pořadatelé slíbili, že se pokusí zajistit toto nádherné místo i na příští konání těchto výstav, což je skvělé!
Klubové výstavy lákají vystavovatele hlavně svojí atmosférou, kvalitním obsazením a zahraničními rozhodčími - specialisty na plemeno. Celkem se tu v oba výstavní dny sešlo bezmála 600 retrívrů. Doprovod nám dělala Zuzka (tentokrát bez Arinky). Flatíky posuzovali manželé Ryderovi (CHS Jaskar) z Velké Británie.
Pro nás to byla velká zkušenost. Nikdy jsme nebojovaly s tolika fenkami. Pro mě to byla víceméně samá neznámá jména, pod kterými jsem si nedokázala představit žádného konkrétního psa, kterého znám alespoň z fotografií. První den Ritušku handlovala Zuzka a z kruhu odcházela po pár minutách zklamaná, holky si vyběhaly "jen" VD. Těžko se odhaduje vkus rozhodčích. Každý má jiné oko, každý upřednostňuje něco jiného a záleží také na dvojici, jak se předvede. V duchu jsem počítala s lepším oceněním, Rituška je z 1/4 čistý Branchalwood (psi z anglické CHS) a myslela jsem, že když je po nich mohutná, bude se líbit. Jenže rozhodčí dávali očividně přednost štíhlejším, vyšším fenkách s ne příliš vyvinutým hrudníkem. Prostě se líbily atletky:)! Druhý den jsem vystavovala já, ale dopadlo to stejně: VD. Zkušenost k nezaplacení, některým anglickým rozhodčím se už radši vyhneme:)!
Posuzování bylo velmi precizní, každý pes dostal prostor a i přes horší známky jsme si nakonec odnesly docela pěkné posudky a to je důležité. Co je však nejdůležitější: krásně strávený víkend, příjemní lidé, nádherní psi, pěkné počasí a nově navázaná přátelství. Rituška byla opravdu vzorná, pěkně se prezentovala, výstavy určitě nevzdáváme!
Děkuji rodičům za odvozy, Zuzance (slečně chovatelce) za společnost, zapůjčenou kenelku, handling a krásné fotky, Haničce za bundu (zachránilas mě:) a milé rozhovory, Barče za ostříhání, psychickou podporu a info o konkurentech:), Janičce za zapůjčení pouzdra na výst. číslo a super bojovnost v kruhu - gratulujeme:)! Všem, kteří nám drželi palce a nezapoměli na nás myslet:)! Všem vítězům gratulujeme! Více takto organizovaných a milých výstav!
První víkend v květnu jsme se zúčastnily naší první klubové a speciální výstavy retrívrů pořádané Klubem Chovatelů Loveckých Slídičů (www.kchls.cz). Pořadatelům patří velký dík (a myslím, že dle ohlasů nejen můj) za výběr opravdu nádherného místa k pořádnání těchto prestižních výstav. Vystavovalo se v areálu závodiště Zlatá Podkova v Humpolci, kde se jezdí všestrannost na koních. Obrovská louka, rybník pár desítek metrů od kruhů (super osvěžení po výstavě pro pejsky), malebné pozadí české vysočiny a hlavně krásné počasí přispěly k celkové úžasné náladě v kruzích. Kruhy byly opravdu prostorné, očividně se počítalo s velkou účastí. Pořadatelé slíbili, že se pokusí zajistit toto nádherné místo i na příští konání těchto výstav, což je skvělé!
Klubové výstavy lákají vystavovatele hlavně svojí atmosférou, kvalitním obsazením a zahraničními rozhodčími - specialisty na plemeno. Celkem se tu v oba výstavní dny sešlo bezmála 600 retrívrů. Doprovod nám dělala Zuzka (tentokrát bez Arinky). Flatíky posuzovali manželé Ryderovi (CHS Jaskar) z Velké Británie.
Pro nás to byla velká zkušenost. Nikdy jsme nebojovaly s tolika fenkami. Pro mě to byla víceméně samá neznámá jména, pod kterými jsem si nedokázala představit žádného konkrétního psa, kterého znám alespoň z fotografií. První den Ritušku handlovala Zuzka a z kruhu odcházela po pár minutách zklamaná, holky si vyběhaly "jen" VD. Těžko se odhaduje vkus rozhodčích. Každý má jiné oko, každý upřednostňuje něco jiného a záleží také na dvojici, jak se předvede. V duchu jsem počítala s lepším oceněním, Rituška je z 1/4 čistý Branchalwood (psi z anglické CHS) a myslela jsem, že když je po nich mohutná, bude se líbit. Jenže rozhodčí dávali očividně přednost štíhlejším, vyšším fenkách s ne příliš vyvinutým hrudníkem. Prostě se líbily atletky:)! Druhý den jsem vystavovala já, ale dopadlo to stejně: VD. Zkušenost k nezaplacení, některým anglickým rozhodčím se už radši vyhneme:)!
Posuzování bylo velmi precizní, každý pes dostal prostor a i přes horší známky jsme si nakonec odnesly docela pěkné posudky a to je důležité. Co je však nejdůležitější: krásně strávený víkend, příjemní lidé, nádherní psi, pěkné počasí a nově navázaná přátelství. Rituška byla opravdu vzorná, pěkně se prezentovala, výstavy určitě nevzdáváme!
Děkuji rodičům za odvozy, Zuzance (slečně chovatelce) za společnost, zapůjčenou kenelku, handling a krásné fotky, Haničce za bundu (zachránilas mě:) a milé rozhovory, Barče za ostříhání, psychickou podporu a info o konkurentech:), Janičce za zapůjčení pouzdra na výst. číslo a super bojovnost v kruhu - gratulujeme:)! Všem, kteří nám drželi palce a nezapoměli na nás myslet:)! Všem vítězům gratulujeme! Více takto organizovaných a milých výstav!
Vrh A Black Lolly má první narozeniny!
3.5. 2011
Letí to opravdu závratnou rychlostí, přesně před rokem, ve 13:40 se Ríťa prodrala na svět! Bude dortík a nějaký malý dárek.
Lolláci, narodilo se vás 9, prvního roku se dočkalo pouze 7 štěňátek. Nicméně doufáme, že to bude šťastná sedmička:)! Máte za sebou období neohrabaných běhů, rozkousaných hraček, vyhrabaných záhonů,... dobu, kdy jste se sžívali s novými domovy a svými novými páníky (a páníci s vámi:). Přejeme vám hodně zdravíčka, následujte vzoru rodičů, neboť jsou to vyjímeční psi! Některé z vás čekají v druhém roce první zkušenosti výstavní, lovecké i obávaná zdravotní vyšetření. Ať všechno dopadne na 100%!
Pac a pusu.
Káťa s Ríťou
Letí to opravdu závratnou rychlostí, přesně před rokem, ve 13:40 se Ríťa prodrala na svět! Bude dortík a nějaký malý dárek.
Lolláci, narodilo se vás 9, prvního roku se dočkalo pouze 7 štěňátek. Nicméně doufáme, že to bude šťastná sedmička:)! Máte za sebou období neohrabaných běhů, rozkousaných hraček, vyhrabaných záhonů,... dobu, kdy jste se sžívali s novými domovy a svými novými páníky (a páníci s vámi:). Přejeme vám hodně zdravíčka, následujte vzoru rodičů, neboť jsou to vyjímeční psi! Některé z vás čekají v druhém roce první zkušenosti výstavní, lovecké i obávaná zdravotní vyšetření. Ať všechno dopadne na 100%!
Pac a pusu.
Káťa s Ríťou
Mamče jsou 4 roky!
2.5. 2011
Arinka má dnes 4. narozeniny! Přejeme jí hodně zdravíčka, ať jí panička moc nezlobí:) a spoustu dalších úspěchů ve společném životě! Pořádně to oslavte holky:)!
Arinka má dnes 4. narozeniny! Přejeme jí hodně zdravíčka, ať jí panička moc nezlobí:) a spoustu dalších úspěchů ve společném životě! Pořádně to oslavte holky:)!
Prvomájová aktualizace
1.5. 2011
Výstavy se kvapem blíží. V pátek tu byla Barča s Artíkem, Rituška je po stříhání a moc jí to sluší:)! Minulý víkend jsme byly navštívit Zuzku s Arinkou, včera nám svoji návštěvu oplatily, moc jsme si to užily! Konečně přálo počasí a tak jsme se vrhly na focení.
Výstavy se kvapem blíží. V pátek tu byla Barča s Artíkem, Rituška je po stříhání a moc jí to sluší:)! Minulý víkend jsme byly navštívit Zuzku s Arinkou, včera nám svoji návštěvu oplatily, moc jsme si to užily! Konečně přálo počasí a tak jsme se vrhly na focení.
Veterina, koupací sezóna je v plném proudu!
20.4. 2011
K neodkladné návštěvě veterináře nás dohnalo Ritino "sáňkování" po zadku, které se odehrávalo každé ráno na tom nejhrubším štěrku, takže měla úplně sedřené chlupy. Moje podezření na ucpané anální žlázky se nepotvrdilo, paní doktorka je pročistila opravdu pečlivě nicméně ucpané nebyly a ani v nich nebylo velké množství sekretu. Takže padlo podezření na škrkavky (zřejmě z kočičího trusu co někde venku "ulovila"), dostali jsme odčervení. Spolupráce se psem, který si nechá tři prášky nasypat do krku, polkne a je to, je oproti bránící se, dávicí kočce k nezaplacení:)!
Musela jsem pochválit přestavbu celé čekárny u veta, z celkem neutěšeného prostoru se stala útulná místnůstka, všechno bílé a čisté, na stěnách kachličky, křesla, nové plakáty... a váha! Toho jsem musela využít, protože Ritu už neunesu:)! Po menším přemlouvání na ní vlezla a navážily jsme 26,4 kila. Paní veterinářka podotkla, že bychom to kilečko mohly vyběhat, abychom nezatěžovaly Ritě páteř, že 25 je taková ideální váha. Babička má od ní zakázáno cpát jí piškotama, ale spíš jí odměňovat granulkami z krmné dávky... Nakonec jsme si odnesly i spot-on Frontline na klíšťata a blešky a doporučení přejít na granule pro dospělé, aby Rita ze štěnících už zbytečně nenavyšovala váhu. No...takže sumasumárum jsme tlusté, začervené, s odřeným zadkem, ale z výletu spokojené:)! Musíme se dát trochu dohromady před výstavou...
Než jsme jely domů, obešly jsme unhošťský rybník Bulhar a Rita nevynechala příležitost si zaplavat. Rybník je chovný, z jedné strany bažina s rákosím, voda zrovna nevoní, ale jak ten pes vidí vodu nevidí a neslyší. Koupe se teď skoro každý den. Výlety jsou spolu s rostoucími teplotami plánovány vždycky někam k vodě, podél řeky nebo aspoň potoka. Rita má krásnou jemnou a lesklou srst, ale na sluníčku už nám trošku šisuje, nejpatrnější je to na čenichu. Takže to budeme do výstav maličko omezovat - to namáčení.
Květnových výstav se zúčastníme všech, tak jak jsme plánovaly. Přihlášky jsou odeslány a teď už jen čekáme na vstupní listy. Zároveň jsem doplnila další možné výstavy, kam bychom rády jely. Na stříhání jedeme k Barče tuhle neděli.
Náš malý bratránek Jiříček roste jako z vody a už se dostal do kontaktu s Ritou. Samozřejmě pod naším dohledem. Je úžasné to sledovat. Rita je z dětí nadšená. Jakoby cítila, že je to ještě mládě a tak nevyváděla a byla opatrná:)! Takže Jirka už je pokřtěný, má věčně olízané nožičky a Ritinu hlavu neustále v kočáru:))!
Rita dospívá... Pár dní a bude to rok co se narodila, na náš společný rok budeme muset ještě 2 měsíce počkat. Zvýšila si sebevědomí několika "zahnanými" chodci za plotem, kteří samozřejmě nijak nereagují jen prostě jdou dál, ale Rita má zřejmě dobrý pocit a tak jí to motivuje k dalšímu hlídání:)! Zatím spíš štěká na neznámé zvuky za plotem nebo když se jí "někdo nezdá" - soused za domem s motykou a podobně:)! Pomalu se dostáváme k pubertě (v přepočtu na lidský věk je jí tak kolem 15ti let), občas neslyšíme a nebo slyšíme jen to co se nám zrovna hodí. No snad se to časem srovná:)! Do kufru auta už skáče jako zkušený cestovatel. V letních měsících se chystáme na první zdravotní testy - dědičné choroby očí. Doufejme, že budou negativí a Rita bude po rodičích 100% zdravá.
Taťka Woodie (na foto) má 5 let a tak mu přejeme všechno nejlepší:)!! Blízanec letí do Německa k Woodieho nové rodině!
K neodkladné návštěvě veterináře nás dohnalo Ritino "sáňkování" po zadku, které se odehrávalo každé ráno na tom nejhrubším štěrku, takže měla úplně sedřené chlupy. Moje podezření na ucpané anální žlázky se nepotvrdilo, paní doktorka je pročistila opravdu pečlivě nicméně ucpané nebyly a ani v nich nebylo velké množství sekretu. Takže padlo podezření na škrkavky (zřejmě z kočičího trusu co někde venku "ulovila"), dostali jsme odčervení. Spolupráce se psem, který si nechá tři prášky nasypat do krku, polkne a je to, je oproti bránící se, dávicí kočce k nezaplacení:)!
Musela jsem pochválit přestavbu celé čekárny u veta, z celkem neutěšeného prostoru se stala útulná místnůstka, všechno bílé a čisté, na stěnách kachličky, křesla, nové plakáty... a váha! Toho jsem musela využít, protože Ritu už neunesu:)! Po menším přemlouvání na ní vlezla a navážily jsme 26,4 kila. Paní veterinářka podotkla, že bychom to kilečko mohly vyběhat, abychom nezatěžovaly Ritě páteř, že 25 je taková ideální váha. Babička má od ní zakázáno cpát jí piškotama, ale spíš jí odměňovat granulkami z krmné dávky... Nakonec jsme si odnesly i spot-on Frontline na klíšťata a blešky a doporučení přejít na granule pro dospělé, aby Rita ze štěnících už zbytečně nenavyšovala váhu. No...takže sumasumárum jsme tlusté, začervené, s odřeným zadkem, ale z výletu spokojené:)! Musíme se dát trochu dohromady před výstavou...
Než jsme jely domů, obešly jsme unhošťský rybník Bulhar a Rita nevynechala příležitost si zaplavat. Rybník je chovný, z jedné strany bažina s rákosím, voda zrovna nevoní, ale jak ten pes vidí vodu nevidí a neslyší. Koupe se teď skoro každý den. Výlety jsou spolu s rostoucími teplotami plánovány vždycky někam k vodě, podél řeky nebo aspoň potoka. Rita má krásnou jemnou a lesklou srst, ale na sluníčku už nám trošku šisuje, nejpatrnější je to na čenichu. Takže to budeme do výstav maličko omezovat - to namáčení.
Květnových výstav se zúčastníme všech, tak jak jsme plánovaly. Přihlášky jsou odeslány a teď už jen čekáme na vstupní listy. Zároveň jsem doplnila další možné výstavy, kam bychom rády jely. Na stříhání jedeme k Barče tuhle neděli.
Náš malý bratránek Jiříček roste jako z vody a už se dostal do kontaktu s Ritou. Samozřejmě pod naším dohledem. Je úžasné to sledovat. Rita je z dětí nadšená. Jakoby cítila, že je to ještě mládě a tak nevyváděla a byla opatrná:)! Takže Jirka už je pokřtěný, má věčně olízané nožičky a Ritinu hlavu neustále v kočáru:))!
Rita dospívá... Pár dní a bude to rok co se narodila, na náš společný rok budeme muset ještě 2 měsíce počkat. Zvýšila si sebevědomí několika "zahnanými" chodci za plotem, kteří samozřejmě nijak nereagují jen prostě jdou dál, ale Rita má zřejmě dobrý pocit a tak jí to motivuje k dalšímu hlídání:)! Zatím spíš štěká na neznámé zvuky za plotem nebo když se jí "někdo nezdá" - soused za domem s motykou a podobně:)! Pomalu se dostáváme k pubertě (v přepočtu na lidský věk je jí tak kolem 15ti let), občas neslyšíme a nebo slyšíme jen to co se nám zrovna hodí. No snad se to časem srovná:)! Do kufru auta už skáče jako zkušený cestovatel. V letních měsících se chystáme na první zdravotní testy - dědičné choroby očí. Doufejme, že budou negativí a Rita bude po rodičích 100% zdravá.
Taťka Woodie (na foto) má 5 let a tak mu přejeme všechno nejlepší:)!! Blízanec letí do Německa k Woodieho nové rodině!
Jaro je tady!
22.3. 2011
V pondělí byl první jarní den a podle počasí se zdá, že jaro je skutečně tady. A ne jen podle počasí. Vypadá to, že v nejbližší době budeme muset navštívit našeho veterináře a koupit něco proti klíšťatům, Rita už jich nasbírala 5 do kožichu, z toho 3 už byla zakouslá a dopřávala si první letošní svačinku!
Jinak máme skoro odháráno a občas mi připadalo, že Rita si moc neuvědomuje, že jako "nevěsta" láká psí nápadníky a dost jí otravovalo mít je pořád za zadkem. Žádné hormony s ní moc necloumaly. Akorát byla na počátku trochu línější, všechno jí unavilo hrozně brzy a na prochajdě se loudala u mě, moc aktivní nebyla.
Kvůli hárání jsme byly nuceny odsunout lovecký výcvik, nicméně trénujeme pilně. Nakonec jsem na Ritu vyzrála, konečně aporty nosí až ke mě. Šlo jen o to najít tu správnou motivaci. Pamlsky sice fungují jako skvělé lákadlo na skvěle odvedenou práci, ale Rita často pouštěla aport v půlce cesty ke mě, jak se nemohla dočkat dobroty a chtěla mít volnou tlamku:)! Často trénujeme v lese a protože Ritulky největší zábavou je chytat rozkopnuté hromádky listí, tak to děláme za odměnu:)! To jí nutí doběhnout s aportíkem ke mě, aby si mohla zachytat.
Zlepšuje se soustředění, už vydrží "pracovat" déle a nenechat se rozptylovat, výborně dohledává i míček, který "nevoní", tak doufám, že se zvěří nebude problém. Konečně jsme také dopilovaly povel "K noze". Zvládáme ho teď 100% a máme z toho velkou radost! Na výcvik se chystáme až příští neděli, Rita stále voní, takže to nebudeme pokoušet:)!
Ritě je 10 měsíců a to znamená, že se nám blíží doba, kdy bychom rádi nechali Ritušku zrentgenovat, jsme moc zvědaví jak to dopadne! I když máme ještě nějaké ty dlouhé měsíce před touhle zkouškou zdraví našeho pejska, nemůžeme se dočkat výsledků! Máme za sebou to nejkrizovější období překotného růstu a nabírání svalové hmoty.
V pondělí byl první jarní den a podle počasí se zdá, že jaro je skutečně tady. A ne jen podle počasí. Vypadá to, že v nejbližší době budeme muset navštívit našeho veterináře a koupit něco proti klíšťatům, Rita už jich nasbírala 5 do kožichu, z toho 3 už byla zakouslá a dopřávala si první letošní svačinku!
Jinak máme skoro odháráno a občas mi připadalo, že Rita si moc neuvědomuje, že jako "nevěsta" láká psí nápadníky a dost jí otravovalo mít je pořád za zadkem. Žádné hormony s ní moc necloumaly. Akorát byla na počátku trochu línější, všechno jí unavilo hrozně brzy a na prochajdě se loudala u mě, moc aktivní nebyla.
Kvůli hárání jsme byly nuceny odsunout lovecký výcvik, nicméně trénujeme pilně. Nakonec jsem na Ritu vyzrála, konečně aporty nosí až ke mě. Šlo jen o to najít tu správnou motivaci. Pamlsky sice fungují jako skvělé lákadlo na skvěle odvedenou práci, ale Rita často pouštěla aport v půlce cesty ke mě, jak se nemohla dočkat dobroty a chtěla mít volnou tlamku:)! Často trénujeme v lese a protože Ritulky největší zábavou je chytat rozkopnuté hromádky listí, tak to děláme za odměnu:)! To jí nutí doběhnout s aportíkem ke mě, aby si mohla zachytat.
Zlepšuje se soustředění, už vydrží "pracovat" déle a nenechat se rozptylovat, výborně dohledává i míček, který "nevoní", tak doufám, že se zvěří nebude problém. Konečně jsme také dopilovaly povel "K noze". Zvládáme ho teď 100% a máme z toho velkou radost! Na výcvik se chystáme až příští neděli, Rita stále voní, takže to nebudeme pokoušet:)!
Ritě je 10 měsíců a to znamená, že se nám blíží doba, kdy bychom rádi nechali Ritušku zrentgenovat, jsme moc zvědaví jak to dopadne! I když máme ještě nějaké ty dlouhé měsíce před touhle zkouškou zdraví našeho pejska, nemůžeme se dočkat výsledků! Máme za sebou to nejkrizovější období překotného růstu a nabírání svalové hmoty.
CRUFTS 2011!
13.3. 2011
Měsíc březen se nese ve znamení nejprestižnější výstavy psího světa Crufts. Výstava letos probíhá od 10. - 13. 3. v Birmighamu. Lovečtí psi tzv. Gundogs šli na řadu hned první den. Pro chovatele, milovníky a obdivovatele flatů je milé překvapení, že tito skvělí psi letos opět zazářili. O tom, kdo obsadí stupně nejvyšší letos rozhodovali pan B. Izzard (D) a paní M. Tanner (B). Ti nakonec zvolili psa SH CH VBOS THE KENTUCKIAN(video na konci článku). Ten byl vystaven ve třídě Otevřené a právem si odnesl BOB (Best of breed), ale nakonec i BIG (Best in group - rozhodčí Dr. Ron James), což se skvělý úspěch. Obhájil tak BOB na Crufts z roku 2008! Dnes 14.3. 2011 se navíc stává nejlepším psem výstavy - BIS (Best in Show). Neuvěřitelné! Moc brahopřejeme!
VBos The Kentuckian "Jet" se narodil 30. srpna roku 2001. Jeho otec byl The Sorcerer's Apprentice From Jaeva a matka Sh Ch. Vbos Lady From Louisiana. Má s Rituškou spoustu společných předků. Narodil se ve Skotsku v CHS VBos. Chovatel - Jim Irvine. Majitel - sir Jock Ross. Do roku 2010 získal 38 CC, 33 BOB, 11 res. CC. Štastný chovatel pan Irvine po vítězství říká: " Jsem v sedmém nebi, nemohu tomu uvěřit. Je to celoživotní dílo, je to nádherné." To tedy opravdu je.
Měsíc březen se nese ve znamení nejprestižnější výstavy psího světa Crufts. Výstava letos probíhá od 10. - 13. 3. v Birmighamu. Lovečtí psi tzv. Gundogs šli na řadu hned první den. Pro chovatele, milovníky a obdivovatele flatů je milé překvapení, že tito skvělí psi letos opět zazářili. O tom, kdo obsadí stupně nejvyšší letos rozhodovali pan B. Izzard (D) a paní M. Tanner (B). Ti nakonec zvolili psa SH CH VBOS THE KENTUCKIAN(video na konci článku). Ten byl vystaven ve třídě Otevřené a právem si odnesl BOB (Best of breed), ale nakonec i BIG (Best in group - rozhodčí Dr. Ron James), což se skvělý úspěch. Obhájil tak BOB na Crufts z roku 2008! Dnes 14.3. 2011 se navíc stává nejlepším psem výstavy - BIS (Best in Show). Neuvěřitelné! Moc brahopřejeme!
VBos The Kentuckian "Jet" se narodil 30. srpna roku 2001. Jeho otec byl The Sorcerer's Apprentice From Jaeva a matka Sh Ch. Vbos Lady From Louisiana. Má s Rituškou spoustu společných předků. Narodil se ve Skotsku v CHS VBos. Chovatel - Jim Irvine. Majitel - sir Jock Ross. Do roku 2010 získal 38 CC, 33 BOB, 11 res. CC. Štastný chovatel pan Irvine po vítězství říká: " Jsem v sedmém nebi, nemohu tomu uvěřit. Je to celoživotní dílo, je to nádherné." To tedy opravdu je.
Život nejsou jen dobré zprávy...
9.3. 2011
Život se s nikým nemazlí. Bárníkovo tělíčko objevili jeho majitelé blízko silnice, sražené, zmrzlé...byl pohřbený pod sněhem, proto ho nemohli najít...
Milý Barney,
byl jsi ještě malé štěňátko. Není to spravedlivé. Není spravedlivé, že jsi musel odejít tak brzy. I přes to jak krátce jsi byl na světě, rozjasnil jsi život několika lidem a za to Ti děkujeme.
Věřím, že fantazie je silnější než vědění.
Že mýty mají větší moc než historie.
Že sny jsou mocnejší než skutečnost.
Že naděje vždy zvítězí nad zkušeností.
Že smích je jediným lékem na zármutek.
A věřím, že láska je silnější než smrt. (AileenK)
Dávej tam na nás pozor. Zuzi, drž se...
Sbohem...
Život se s nikým nemazlí. Bárníkovo tělíčko objevili jeho majitelé blízko silnice, sražené, zmrzlé...byl pohřbený pod sněhem, proto ho nemohli najít...
Milý Barney,
byl jsi ještě malé štěňátko. Není to spravedlivé. Není spravedlivé, že jsi musel odejít tak brzy. I přes to jak krátce jsi byl na světě, rozjasnil jsi život několika lidem a za to Ti děkujeme.
Věřím, že fantazie je silnější než vědění.
Že mýty mají větší moc než historie.
Že sny jsou mocnejší než skutečnost.
Že naděje vždy zvítězí nad zkušeností.
Že smích je jediným lékem na zármutek.
A věřím, že láska je silnější než smrt. (AileenK)
Dávej tam na nás pozor. Zuzi, drž se...
Sbohem...
Slečna nebezpečná:)
5.3. 2011
Právě zítra měl začít náš lovecký výcvik pod odborným vedením Máji Šustové, nicméně Ritulka se nám rozhárala! Takže minimálně 3 týdny pauza. Přece nebudeme rozptylovat žáčky mužského pohlaví:)! Bylo to plánované tak dlouho a tolik jsem se těšila, že konečně začneme "něco dělat". Neříká se tomu zákon schválnosti? Ale budiž jí odpuštěno, alespoň víme, že je v tomto ohledu zdravá a naprosto normálně se vyvíjející holka:)! Hormonální změny v těle, které spouštějí pohlavní cyklus, vyvolávají zastavení růstu kostí (samozřejmě je tu celá řada dalších faktorů), růst se tak z velké části ukončuje. Pokusím se tedy Ritušku v nejbližší době změřit v kohoutku. Přepokládám, že teď už bude pouze mohutnět a "dodělávat se":)!
Právě zítra měl začít náš lovecký výcvik pod odborným vedením Máji Šustové, nicméně Ritulka se nám rozhárala! Takže minimálně 3 týdny pauza. Přece nebudeme rozptylovat žáčky mužského pohlaví:)! Bylo to plánované tak dlouho a tolik jsem se těšila, že konečně začneme "něco dělat". Neříká se tomu zákon schválnosti? Ale budiž jí odpuštěno, alespoň víme, že je v tomto ohledu zdravá a naprosto normálně se vyvíjející holka:)! Hormonální změny v těle, které spouštějí pohlavní cyklus, vyvolávají zastavení růstu kostí (samozřejmě je tu celá řada dalších faktorů), růst se tak z velké části ukončuje. Pokusím se tedy Ritušku v nejbližší době změřit v kohoutku. Přepokládám, že teď už bude pouze mohutnět a "dodělávat se":)!
Hledáme brášku!!
25.2. 2011
PROSÍME VŠECHNY, KTEŘÍ MAJÍ WEB, ABY VÝZVU ZVEŘEJNILI NA SVÝCH STRÁNKÁCH! !!!Hledá se A New Amorous Black Lolly!!! 9-ti měsíční štěně Flat Coated Retrívra - černý pejsek! Naposledy byl spatřen v Horské Kamenici (u Železného Brodu) ve čtvrtek 9.12. 2010! Slyší na jméno Bárny. Zvyklý na lidi, ale může být dezorientovaný, hladový, vyčerpaný a zmatený. Na levé straně krku je čipovaný. Jsou to již bezmála 3 měsíce co se ztratil náš bráška a my moc prosíme o jakékoliv informace, případně pokud ho někdo jen zahlédl upřesnění jeho pozice. Víme, že už uplynula spousta času od jeho zatoulání, ale jeho majitelé zveřejnili výzvu pouze na Facebooku a do CHS vědět nedali. Dozvěděly jsme se to náhodou. Rozhodně nepíšeme černé scénáře - může být v útulku nebo se ho někdo ujal, ale stále trvají kruté mrazy, je to ještě štěně a čas je proti nám. Proto bychom byly moc rády, kdyby se co nejdříve vrátil ke své rodině. Prosíme VŠECHNY majitele, kteří mají štěně FCR zhruba tohoto věku doma a přišli k němu od neznámého prodejce zhruba v rozmezí tohoto období, aby zašli ke svému veterináři a nechali jej zkontrolovat čtečkou jestli není načipován!Prosíme VŠECHNY, kteří si všimli inzerátu na internetu nebo v tisku nabízející štěně FCR zhruba tohoto věku, aby neprodleně volali na níže uvedá čísla. Odměna Vás jistě nemine! DĚKUJEME! Za pomoc při hledání kamaráda děkují Hakenovi tel.: 602 251 446 Volat můžete i do CHS Black Lolly - Zuzana Palasová tel.: 728 445 686
PROSÍME VŠECHNY, KTEŘÍ MAJÍ WEB, ABY VÝZVU ZVEŘEJNILI NA SVÝCH STRÁNKÁCH! !!!Hledá se A New Amorous Black Lolly!!! 9-ti měsíční štěně Flat Coated Retrívra - černý pejsek! Naposledy byl spatřen v Horské Kamenici (u Železného Brodu) ve čtvrtek 9.12. 2010! Slyší na jméno Bárny. Zvyklý na lidi, ale může být dezorientovaný, hladový, vyčerpaný a zmatený. Na levé straně krku je čipovaný. Jsou to již bezmála 3 měsíce co se ztratil náš bráška a my moc prosíme o jakékoliv informace, případně pokud ho někdo jen zahlédl upřesnění jeho pozice. Víme, že už uplynula spousta času od jeho zatoulání, ale jeho majitelé zveřejnili výzvu pouze na Facebooku a do CHS vědět nedali. Dozvěděly jsme se to náhodou. Rozhodně nepíšeme černé scénáře - může být v útulku nebo se ho někdo ujal, ale stále trvají kruté mrazy, je to ještě štěně a čas je proti nám. Proto bychom byly moc rády, kdyby se co nejdříve vrátil ke své rodině. Prosíme VŠECHNY majitele, kteří mají štěně FCR zhruba tohoto věku doma a přišli k němu od neznámého prodejce zhruba v rozmezí tohoto období, aby zašli ke svému veterináři a nechali jej zkontrolovat čtečkou jestli není načipován!Prosíme VŠECHNY, kteří si všimli inzerátu na internetu nebo v tisku nabízející štěně FCR zhruba tohoto věku, aby neprodleně volali na níže uvedá čísla. Odměna Vás jistě nemine! DĚKUJEME! Za pomoc při hledání kamaráda děkují Hakenovi tel.: 602 251 446 Volat můžete i do CHS Black Lolly - Zuzana Palasová tel.: 728 445 686
Aktualizace
16.2. 2011
Rita se po výstavním úmorném víkendu "zotavila" během pár hodin a sotva přijela domů a přivítala se se svojí smečkou, chytila druhý dech. V noci spala tvrdě, v pondělí už o žádném výletu nevěděla a naběhala si svých pár kilometrů při obvyklých vycházkách. O dalším víkendu pak sama naskakovala do auta (což před tím nikdy nedělala) a už chtěla vyrazit:)! Vypadá to, že bezmála osm hodin v autě o výstavním víkendu na ní nezanechaly neblahé následky:)!
Vypadá to, že se schyluje k našemu prvnímu hárání, tak snad to zvládnem! Jinak jsem si nevšimla, žádných dalších projevů dospívání, myslím teď projevy povahové. Žádnou nechuť spolupracovat, ignoraci ani "frackovité" chování jsme zatím nezaznamenali. Ale jak jsme byla od dalších psíčkařů ujištěna - to ještě přijde:)!
Začal letní semest a pes je doma (respektive na zahradě) občas sám. Zatím nic zničeného, tak snad si udrží čisté skóre:)! Také máme za sebou letošní první "koupání" v Rakovnickém potoce (nenechte se zmást slovem potok, místy opravdu nestačila!) a několikaminutovou fascinaci hejnem kachen na rybníku, za kterým se chtěla vrhnout. No..klid před zvěří zatím žádný:)! Snad se polepšíme na loveckém cvičáku, kam zamíříme již brzy!
Děkujeme všem, kteří nám píšete milé vzkazy do Návštěvní knihy, moc si toho vážím a je to pro nás velká motivace! Díky všem!
Rita se po výstavním úmorném víkendu "zotavila" během pár hodin a sotva přijela domů a přivítala se se svojí smečkou, chytila druhý dech. V noci spala tvrdě, v pondělí už o žádném výletu nevěděla a naběhala si svých pár kilometrů při obvyklých vycházkách. O dalším víkendu pak sama naskakovala do auta (což před tím nikdy nedělala) a už chtěla vyrazit:)! Vypadá to, že bezmála osm hodin v autě o výstavním víkendu na ní nezanechaly neblahé následky:)!
Vypadá to, že se schyluje k našemu prvnímu hárání, tak snad to zvládnem! Jinak jsem si nevšimla, žádných dalších projevů dospívání, myslím teď projevy povahové. Žádnou nechuť spolupracovat, ignoraci ani "frackovité" chování jsme zatím nezaznamenali. Ale jak jsme byla od dalších psíčkařů ujištěna - to ještě přijde:)!
Začal letní semest a pes je doma (respektive na zahradě) občas sám. Zatím nic zničeného, tak snad si udrží čisté skóre:)! Také máme za sebou letošní první "koupání" v Rakovnickém potoce (nenechte se zmást slovem potok, místy opravdu nestačila!) a několikaminutovou fascinaci hejnem kachen na rybníku, za kterým se chtěla vrhnout. No..klid před zvěří zatím žádný:)! Snad se polepšíme na loveckém cvičáku, kam zamíříme již brzy!
Děkujeme všem, kteří nám píšete milé vzkazy do Návštěvní knihy, moc si toho vážím a je to pro nás velká motivace! Díky všem!
DUO CACIB
6.2. 2011
První únorový víkend se celý nesl ve výstavním duchu. Přihlásily jsme se na oba dva dny, i když jsme riskovaly neúčast kvůli hárání! Nicméně Rituška potěšila a hárání si schovala na později:)! Třídu dorostu jsme elegantně přeskočily zimní pauzičkou a na naší druhou a třetí výstavu jsme se nahlásily do velmi kvalitně obsazené třídy Mladých. V sobotu s námi bylo 10 feneček, v neděli 8, nejvíce "narvaná" třída, Rituška nejmladší (a bylo to znát). Obě výstavy patřily seveřanům - tentokrát posuzovali pánové z Norska a Švédska. Na oba dva dny bylo přihlášeno a dostavilo se + - 129 flatů ze všech koutů světa:)! Zahraniční rozhodčí (specialisté na plemeno) přilákali i majitele, kteří se jinak na výstavách tolik neukazují. Hojná byla hlavně účast zahraničních pejsků a pejsků, kteří k nám byli importováni. V sobotu "nás" převálcovali, ale v neděli dopadlo vše nečekaně jinak:)!
A jak jsme dopadli my? Ještě vás budu vteřinku napínat, výsledky a posudky zde. Jsem velmi spokojená s tímto (v oba dva dny) vyrovnaným výsledkem. Uspět v takové konkurenci při naší druhé a třetí výstavě (jednou z největších v Evropě) je fajn a máme krásné posudky (až na to nasazení ocasu, to nevím, kam pan rozhodčí koukal!). Známkou VD se nešetřilo. Pes neudělal jedinou chybu, co se dalo pokazit, to jsem pokazila já:)! Dalo by se říct, že všechny výtky v posudcích jsou tam jen proto, že jsem si jí špatně postavila, že jsem běžela pomalu...nu, že to prostě ještě stále neumím:)! Rituška potěšila vzorným chováním, jak v kruhu tak i mimo něj. Strašně moc jí chválím a jsem na ní pyšná! Chovala se jako ostřílená show girl, holka z lesa:)! Pánům rozhodčím snad není co vytknout. Soudcovali přísně, ale spravedlivě, pečlivě sledovali každý detail a posílali na stupně nejvyšší opravdu nádherné psy. Máme podobný vkus:)! Nutno podotknut, že právě z jejich vlastí se rodí do světa nejlepší flati světa. Kdo se bál angličtiny byla k dispozici paní překladatelka, která překládala všechny posudky.
Výstava je nejen příležitost ukázat svého pejska, ale také setkat se s lidmi a psy, které zná člověk jen z internetu a z fotek, nebo se kterými se vidí právě jen na některých pejskařských akcích. My jsme byly " v týmu" samozřejmě se Zuzkou a Arinkou:)! Holky nastupovaly ve třídě Otevřené. Tato třída byla také velmi kvalitně obsazená a jejich největší konkurentkou byla určitě krásná Black Amandas Event Of The Year , které přijela ze Švýcarska (import Dánsko) a vyhrála třídu Otevřenou v sobotu. (Arinka V2, res. CAC) Neděle však patřila jen a jen našim holkám - Arinka zazářila. Pan rozhodčí byl unešen a dokonce řekl, že kdyby měl nějaké vlasy tak se mu zježí, kdykoliv jí spatří:)! Vyhrála svoji třídu CAC, poté vyběhali CACIB, BOB a nakonec i BIG 5!!! Porazit psy takových kvalit u zahraničního rozhodčího, k tomu snad není co dodat. Opravdu nádherné umístění a skvělé prezentace českého chovu! Moc gratulujeme mamince a přejeme další takto krásné výsledky!
Další výsledky SO i NE TADY (vyber plemeno) A když už jsme u těch setkávání lidí, sešli jsme se se setřičkou Doreenkou a bráškou Arniem (Amazing Arnie). Vyrostli v krásné psy, Doreenka je mrňousek, Arníček veliký kluk, který svoji sestřičku už nebral jako sestřičku a tak to mamka musela trochu srovnat:)! Oba snad zkusí nějakou výstavku, tak jim držíme palce!
Byl to náročný víkend plný zažitků a těšíme se na další výstavní dny, víkendy, roky:)! Jediné co se pořadatelům trochu nepodařilo bylo to, že když se nám stala "nehoda" a šla jsem pro uklízečku jestli by mi nepůjčila hadr, tak řekla, že hadr má nahoře, že pro něj rozhodně nepůjde. Šla jsem na záchod pro papírové utěrky a druhá uklízečka mi řekla, ať si je neberu... Tak to se vám trošku nepovedlo, jinak super:)!
Krásné fotky pro nasání atmosféry například ZDE! Chtěla bych poděkovat všem, kteří nám drželi palce, rodičům za sponzoring:), Palasům za odvozy, krásně se o mě staráte, určitě oplatíme:), Ritušce za skvělou prezentaci, díky, že jsi se mnou jela:), přátelům za podporu a vůbec všem, kteří se na tomto víkendu podíleli, bylo to úžasný! Díky!
První únorový víkend se celý nesl ve výstavním duchu. Přihlásily jsme se na oba dva dny, i když jsme riskovaly neúčast kvůli hárání! Nicméně Rituška potěšila a hárání si schovala na později:)! Třídu dorostu jsme elegantně přeskočily zimní pauzičkou a na naší druhou a třetí výstavu jsme se nahlásily do velmi kvalitně obsazené třídy Mladých. V sobotu s námi bylo 10 feneček, v neděli 8, nejvíce "narvaná" třída, Rituška nejmladší (a bylo to znát). Obě výstavy patřily seveřanům - tentokrát posuzovali pánové z Norska a Švédska. Na oba dva dny bylo přihlášeno a dostavilo se + - 129 flatů ze všech koutů světa:)! Zahraniční rozhodčí (specialisté na plemeno) přilákali i majitele, kteří se jinak na výstavách tolik neukazují. Hojná byla hlavně účast zahraničních pejsků a pejsků, kteří k nám byli importováni. V sobotu "nás" převálcovali, ale v neděli dopadlo vše nečekaně jinak:)!
A jak jsme dopadli my? Ještě vás budu vteřinku napínat, výsledky a posudky zde. Jsem velmi spokojená s tímto (v oba dva dny) vyrovnaným výsledkem. Uspět v takové konkurenci při naší druhé a třetí výstavě (jednou z největších v Evropě) je fajn a máme krásné posudky (až na to nasazení ocasu, to nevím, kam pan rozhodčí koukal!). Známkou VD se nešetřilo. Pes neudělal jedinou chybu, co se dalo pokazit, to jsem pokazila já:)! Dalo by se říct, že všechny výtky v posudcích jsou tam jen proto, že jsem si jí špatně postavila, že jsem běžela pomalu...nu, že to prostě ještě stále neumím:)! Rituška potěšila vzorným chováním, jak v kruhu tak i mimo něj. Strašně moc jí chválím a jsem na ní pyšná! Chovala se jako ostřílená show girl, holka z lesa:)! Pánům rozhodčím snad není co vytknout. Soudcovali přísně, ale spravedlivě, pečlivě sledovali každý detail a posílali na stupně nejvyšší opravdu nádherné psy. Máme podobný vkus:)! Nutno podotknut, že právě z jejich vlastí se rodí do světa nejlepší flati světa. Kdo se bál angličtiny byla k dispozici paní překladatelka, která překládala všechny posudky.
Výstava je nejen příležitost ukázat svého pejska, ale také setkat se s lidmi a psy, které zná člověk jen z internetu a z fotek, nebo se kterými se vidí právě jen na některých pejskařských akcích. My jsme byly " v týmu" samozřejmě se Zuzkou a Arinkou:)! Holky nastupovaly ve třídě Otevřené. Tato třída byla také velmi kvalitně obsazená a jejich největší konkurentkou byla určitě krásná Black Amandas Event Of The Year , které přijela ze Švýcarska (import Dánsko) a vyhrála třídu Otevřenou v sobotu. (Arinka V2, res. CAC) Neděle však patřila jen a jen našim holkám - Arinka zazářila. Pan rozhodčí byl unešen a dokonce řekl, že kdyby měl nějaké vlasy tak se mu zježí, kdykoliv jí spatří:)! Vyhrála svoji třídu CAC, poté vyběhali CACIB, BOB a nakonec i BIG 5!!! Porazit psy takových kvalit u zahraničního rozhodčího, k tomu snad není co dodat. Opravdu nádherné umístění a skvělé prezentace českého chovu! Moc gratulujeme mamince a přejeme další takto krásné výsledky!
Další výsledky SO i NE TADY (vyber plemeno) A když už jsme u těch setkávání lidí, sešli jsme se se setřičkou Doreenkou a bráškou Arniem (Amazing Arnie). Vyrostli v krásné psy, Doreenka je mrňousek, Arníček veliký kluk, který svoji sestřičku už nebral jako sestřičku a tak to mamka musela trochu srovnat:)! Oba snad zkusí nějakou výstavku, tak jim držíme palce!
Byl to náročný víkend plný zažitků a těšíme se na další výstavní dny, víkendy, roky:)! Jediné co se pořadatelům trochu nepodařilo bylo to, že když se nám stala "nehoda" a šla jsem pro uklízečku jestli by mi nepůjčila hadr, tak řekla, že hadr má nahoře, že pro něj rozhodně nepůjde. Šla jsem na záchod pro papírové utěrky a druhá uklízečka mi řekla, ať si je neberu... Tak to se vám trošku nepovedlo, jinak super:)!
Krásné fotky pro nasání atmosféry například ZDE! Chtěla bych poděkovat všem, kteří nám drželi palce, rodičům za sponzoring:), Palasům za odvozy, krásně se o mě staráte, určitě oplatíme:), Ritušce za skvělou prezentaci, díky, že jsi se mnou jela:), přátelům za podporu a vůbec všem, kteří se na tomto víkendu podíleli, bylo to úžasný! Díky!
Návštěva ve Slaném
29.1. 2011
Už nejsme zarostlé!! Dnes jsme byly na stříhání! Naše první stříhání! Je to trochu nezvyk, přece jen, člověk je 9 měsíců zvyklý na střapaté strašídýlko a najednou je tu mladá psí slečna v plné kráse:)! Ale už to byla potřeba, přece jen, Rita už není žádné mimino (i když pro mě jím bude vždycky, jako pro každou matku) a za týden zahajujeme výstavní sezónu pro rok 2011 a v mladých už to taková sranda není. A v létě ten sestřih bude super:)!
Při tý příležitosti jsme se vypravili na výlet do okolních polí. Flatíci přijeli na stříhání, uvidíme se příští týdne v Brně:) a další psí caparti byli milý doprovod. Stejně tak jejich páníci!
Foto ZDE! Pachatel fotek je Nikol, která se vláčela s dvoukilovou zrcadlovkou na krku celou cestu:)! Děkujeme! Myslím, že tentokrát není obsáhlejší komentář potřeba, je z nich doslova cítit pohodová atmosféra, psí a lidské hemžení:)! Ale alespoň popisek ke společné foto:
(zleva) Zuzka s Arinkou, já s Ritinkou, Kačka s jezevčicí Terezkou, Balů, Artík, Jarda, Niki, Martinka s Coridou a Emčou + další 3 paničku u foťáku:)! (doufám, že jsou všechna jména v pořádku:))
Už nejsme zarostlé!! Dnes jsme byly na stříhání! Naše první stříhání! Je to trochu nezvyk, přece jen, člověk je 9 měsíců zvyklý na střapaté strašídýlko a najednou je tu mladá psí slečna v plné kráse:)! Ale už to byla potřeba, přece jen, Rita už není žádné mimino (i když pro mě jím bude vždycky, jako pro každou matku) a za týden zahajujeme výstavní sezónu pro rok 2011 a v mladých už to taková sranda není. A v létě ten sestřih bude super:)!
Při tý příležitosti jsme se vypravili na výlet do okolních polí. Flatíci přijeli na stříhání, uvidíme se příští týdne v Brně:) a další psí caparti byli milý doprovod. Stejně tak jejich páníci!
Foto ZDE! Pachatel fotek je Nikol, která se vláčela s dvoukilovou zrcadlovkou na krku celou cestu:)! Děkujeme! Myslím, že tentokrát není obsáhlejší komentář potřeba, je z nich doslova cítit pohodová atmosféra, psí a lidské hemžení:)! Ale alespoň popisek ke společné foto:
(zleva) Zuzka s Arinkou, já s Ritinkou, Kačka s jezevčicí Terezkou, Balů, Artík, Jarda, Niki, Martinka s Coridou a Emčou + další 3 paničku u foťáku:)! (doufám, že jsou všechna jména v pořádku:))
Co nás čeká
23.1. 2011
Haf! Máme 14 dní před výstavou a já jim to dělám trošku napínavé. Sestřička Doreenka (Angelic Patience BL) začala hárát a panička trně hrůzou kdy to přijde i na mě! Prý to musím ještě pár dní vydržet. Nu, uvidíme co se s tím dá dělat... Nicméně hárání nehrání, postoje a běh trénujeme pilně každý den a kdyby nám to opravdu vyšlo (a do Brna jsem jely) budu připravena! Konkurence bude veliká, o zahraniční rozhodčí bývá již tradičně velký zájem a tak se s námi v kruhu utká i třeba juniorská vítězka z Oslavan Honora Chaw Ena Jozucita , odchovanci z naší úspěšné CHS Black Brianta i fenečky, které v kruhu moc často vidět nejsou. Tak tedy, držete nám palce!
25.1. 2011
Ve výživě jsem prohodila značky, už pár měsíců krmíme Acanou a jsme na výsost spokojeni! Mohu všem doporučit! Nenechte se zmást vysokým obsahem proteinů, důležitý je poměr proteiny/sacharidy a vápník/fosfor. Také se mi do této sekce podařilo vložit (bůhví proč to předtím nešlo) již zveřejněný přehled značek. Ke stažení ve Výživě. NEKOPÍROVAT! Další sekce na našem webu by si také zasloužily trošku obnovit, takže hned jak bude ve škole po zkouškovém vrhnu se na to:)!
Dnes mi byl doručen e-mail se vstupními listy na výstavu Duo Cacib Brno, která se koná 5. a 6. 2. tohoto roku. Do kruhu půjdeme v sobotu s 3089 a v neděli s číslem 7698. Snad přinesou štěstí:)! Flatům budou patřit kruhy P28 a P30. Těšíme se!
Haf! Máme 14 dní před výstavou a já jim to dělám trošku napínavé. Sestřička Doreenka (Angelic Patience BL) začala hárát a panička trně hrůzou kdy to přijde i na mě! Prý to musím ještě pár dní vydržet. Nu, uvidíme co se s tím dá dělat... Nicméně hárání nehrání, postoje a běh trénujeme pilně každý den a kdyby nám to opravdu vyšlo (a do Brna jsem jely) budu připravena! Konkurence bude veliká, o zahraniční rozhodčí bývá již tradičně velký zájem a tak se s námi v kruhu utká i třeba juniorská vítězka z Oslavan Honora Chaw Ena Jozucita , odchovanci z naší úspěšné CHS Black Brianta i fenečky, které v kruhu moc často vidět nejsou. Tak tedy, držete nám palce!
25.1. 2011
Ve výživě jsem prohodila značky, už pár měsíců krmíme Acanou a jsme na výsost spokojeni! Mohu všem doporučit! Nenechte se zmást vysokým obsahem proteinů, důležitý je poměr proteiny/sacharidy a vápník/fosfor. Také se mi do této sekce podařilo vložit (bůhví proč to předtím nešlo) již zveřejněný přehled značek. Ke stažení ve Výživě. NEKOPÍROVAT! Další sekce na našem webu by si také zasloužily trošku obnovit, takže hned jak bude ve škole po zkouškovém vrhnu se na to:)!
Dnes mi byl doručen e-mail se vstupními listy na výstavu Duo Cacib Brno, která se koná 5. a 6. 2. tohoto roku. Do kruhu půjdeme v sobotu s 3089 a v neděli s číslem 7698. Snad přinesou štěstí:)! Flatům budou patřit kruhy P28 a P30. Těšíme se!
Taťka je na prodej!
10.1. 2011
Chovný pes Featherstone´s Magic Riddle ("Woodie" Flat Castle´s Olympic Torch x Branchalwood Aylaneriska), který doteď působil v německé CHS Of Hawkwood je na prodej! Paní Marina, ho s těžkým srdcem nabízí k prodeji z osobních důvodů. Proto tento nádherný černý pes hledá nový domov. Woodie je 4,5 roku starý a Marina by ho moc ráda viděla v milujícím domově u lidí, kteří již mají zkušenosti s retrívry. Woodie miluje přírodu, dlouhé procházky a je to výborný společník. Woodie je pan Pes, 100% zdravý, exteriérově velmi kvalitní, mohutný, s bohatou srstí a s typickou optimistickou retrívří povahou. Všechny svoje kvality předává na své potomky!
Více informací, volejte 0561-4911792 (večer) nebo mobilní 0170-2318917
Marina Bippig
Theodor-Heuss-Allee 13534225 Baunatal
Tel. 0561-4911792 [email protected]
Chovný pes Featherstone´s Magic Riddle ("Woodie" Flat Castle´s Olympic Torch x Branchalwood Aylaneriska), který doteď působil v německé CHS Of Hawkwood je na prodej! Paní Marina, ho s těžkým srdcem nabízí k prodeji z osobních důvodů. Proto tento nádherný černý pes hledá nový domov. Woodie je 4,5 roku starý a Marina by ho moc ráda viděla v milujícím domově u lidí, kteří již mají zkušenosti s retrívry. Woodie miluje přírodu, dlouhé procházky a je to výborný společník. Woodie je pan Pes, 100% zdravý, exteriérově velmi kvalitní, mohutný, s bohatou srstí a s typickou optimistickou retrívří povahou. Všechny svoje kvality předává na své potomky!
Více informací, volejte 0561-4911792 (večer) nebo mobilní 0170-2318917
Marina Bippig
Theodor-Heuss-Allee 13534225 Baunatal
Tel. 0561-4911792 [email protected]
Prochajda s Barčou
5.1. 2011
Rita má za sebou 8 mininarozeniny, roste jako z vody a začíná mít puberťácké náladičky! A panička aby měla nervy ze železa:)! Dnes jsme tu konečně mohly přivítat i Báru a flatího kluka Artíka (www.art.4fan.cz). K Barušce pojedeme na stříhání před výstavou, na kterou se všichni moc těšíme. Využili jsme relativně pěkného počasí a vyrazili na prochajdu do okolních hvozdů:)! Rita byla nadšená - psích kamarádů na blbnutí tu moc nemáme. Většinou narazíme na dominantní obříky, kteří nám chtějí za každou cenu dokázat kdo je tu pánem nebo malé "smetáčky", kteří nemají příliš pochopení pro Ritino nekontrolovatelné hopsání a jejich úzkostlivé paničky ho zpravidla mívají ještě méně.
Měly jsme v úmyslu nafotit nějaké postojovky, ale Rita je jak šídlo, kroutí se a málokdy se stane, že má všechny nohy na zemi:)! Psiska se vyřádila, Barča měla míček, až se divím, že jsme ho někde neztratili:)! Zatím co psi pobíhali kolem, měly jsme s Barčou trochu času se poznat. Je fajn, že se okolo flatů "motají" tak super lidičky:)!
Rita má za sebou 8 mininarozeniny, roste jako z vody a začíná mít puberťácké náladičky! A panička aby měla nervy ze železa:)! Dnes jsme tu konečně mohly přivítat i Báru a flatího kluka Artíka (www.art.4fan.cz). K Barušce pojedeme na stříhání před výstavou, na kterou se všichni moc těšíme. Využili jsme relativně pěkného počasí a vyrazili na prochajdu do okolních hvozdů:)! Rita byla nadšená - psích kamarádů na blbnutí tu moc nemáme. Většinou narazíme na dominantní obříky, kteří nám chtějí za každou cenu dokázat kdo je tu pánem nebo malé "smetáčky", kteří nemají příliš pochopení pro Ritino nekontrolovatelné hopsání a jejich úzkostlivé paničky ho zpravidla mívají ještě méně.
Měly jsme v úmyslu nafotit nějaké postojovky, ale Rita je jak šídlo, kroutí se a málokdy se stane, že má všechny nohy na zemi:)! Psiska se vyřádila, Barča měla míček, až se divím, že jsme ho někde neztratili:)! Zatím co psi pobíhali kolem, měly jsme s Barčou trochu času se poznat. Je fajn, že se okolo flatů "motají" tak super lidičky:)!