"Bess" olejomalba Wrighta Barkera 1911
Počátky chovu
Proslulá jména současnosti často zakrývají blednoucí slávu časů dávno minulých. "Historie" naší milé Rity se však začala psát dávno předtím, než přišly výstavy a ocenění psů za jejich pracovní nasazení. V 19. století byli retrívři hlavně pomocníci - pomocníci lovců. Do chovu se tak dostávali hlavně ti, kteří byli nadšení z práce pro pána, byli spolehliví, nebáli se vody ani výstřelu. Hlavní byla "funkčnost" psa a zatímco dnes se preferují šampioni a krasavci, tenkrát šlo hlavně o to, posílit u plemene žádoucí (dnes už typické) znaky - voděodolnou srst, blány mezi prsty, lovecký pud, pružnost a hbitost ve vodě i na souši, ochota nosit - tedy aportovat....Vždyť právě tato retrívří vlastnost jim dala jméno - to retrieve = přinášet zpět. Budete se asi divit, ale dělalo to v době šlechtění retrívrů hrozné zmatky. Za retrívra (tedy za přinašeče) byl totiž označen každý pes, který dokázal, že umí nosit z vody a na suchu, ať už byl čistokrevný nebo kříženec.
Na samém počátku se tak křížila plemena, která byla již pro tyto vlastnosti šlechtěna v minulosti a sen anglických šlechtitelů po dokonalém loveckém psovi začal dostávat první reálné obrysy. Flat coated retriever vznikl křížením několika plemen a z každých "si vzal" jen to nejlepší. Po irském setrovi je elegantní, štíhlý, hbitý, svižný a ochotný lovec se skvělým čichem a hladkou srstí přiléhající těsně k tělu, po španělech a wavy coated retrívrech miluje vodu a každá práce v ní je pro něho potěšením za každého počasí, po labradorovi, newfoundlendovi a ovčácích (Pod pojmem ovčáci si prosím nevybavujte například ovčáky německé - myslím tím ovčácké psy - kolie. Je velká pravděpodobnost, že tak hladký kožíšek mají flatíci právě po nich...) je pracovitý, přesný, spolehlivý a odolný. Vyšlechtění dokonalého psího pracanta pro aportování vodního ptactva z vody se pomalu stává skutečností. Douhou dobu to byl v Anglii nejoblíbenější lovecký pes, jehož slávu zastínil až zlatý retrívr, který byl šlechtěn zhruba ve stejnou dobu. Avšak zatímco on byl šlechtěn podle vzoru jednotlivce, flati byli skutečnou realizací touhy vyšlechtit toho "nejlepšího z nejlepších" - proto se v něm pojí tolik plemen, tolik vzhledů a vlastností.
Na samém počátku se tak křížila plemena, která byla již pro tyto vlastnosti šlechtěna v minulosti a sen anglických šlechtitelů po dokonalém loveckém psovi začal dostávat první reálné obrysy. Flat coated retriever vznikl křížením několika plemen a z každých "si vzal" jen to nejlepší. Po irském setrovi je elegantní, štíhlý, hbitý, svižný a ochotný lovec se skvělým čichem a hladkou srstí přiléhající těsně k tělu, po španělech a wavy coated retrívrech miluje vodu a každá práce v ní je pro něho potěšením za každého počasí, po labradorovi, newfoundlendovi a ovčácích (Pod pojmem ovčáci si prosím nevybavujte například ovčáky německé - myslím tím ovčácké psy - kolie. Je velká pravděpodobnost, že tak hladký kožíšek mají flatíci právě po nich...) je pracovitý, přesný, spolehlivý a odolný. Vyšlechtění dokonalého psího pracanta pro aportování vodního ptactva z vody se pomalu stává skutečností. Douhou dobu to byl v Anglii nejoblíbenější lovecký pes, jehož slávu zastínil až zlatý retrívr, který byl šlechtěn zhruba ve stejnou dobu. Avšak zatímco on byl šlechtěn podle vzoru jednotlivce, flati byli skutečnou realizací touhy vyšlechtit toho "nejlepšího z nejlepších" - proto se v něm pojí tolik plemen, tolik vzhledů a vlastností.
Pan Shirley své psy popisuje:
....
"Hlava dlouhá a lebka je dosti široká, uši malé a těsně přiléhající k hlavě, oči hnědé nebo oříškově hnědé a ukazující vysokou inteligenci, čelisti dlouhé, a dostatečně silné aby nesly zajíce; čenich poměrně velký, s plně otevřenými nozdrami, zuby rovné a zdravé; krku poměrně dlouhý, hrudník hluboký a poněkud úzký, ramena čistá a silná, posazená šikmo, žebra hluboká a dobře klenutá, tělo dlouhé, svalnatá bedra, hrudní končetiny rovné a silné, svalnaté čtvrtí, potlačuje dosti sklon, nohy zdravé, a dobře klenuté; srst dlouhá a rovná, dobré kvality, černá, bez stopy bílé, je to módní barva... S bílými a játrovými jsem se někdy setkal, ale jsou vzácní. Celkový vzhled - je to silný a inteligentní pes, s rozhodně sportovním charakterem, ale zcela připraven přijmout jakoukoliv práci, což z něho dělá "všestranně užitečného psa".
....
"Hlava dlouhá a lebka je dosti široká, uši malé a těsně přiléhající k hlavě, oči hnědé nebo oříškově hnědé a ukazující vysokou inteligenci, čelisti dlouhé, a dostatečně silné aby nesly zajíce; čenich poměrně velký, s plně otevřenými nozdrami, zuby rovné a zdravé; krku poměrně dlouhý, hrudník hluboký a poněkud úzký, ramena čistá a silná, posazená šikmo, žebra hluboká a dobře klenutá, tělo dlouhé, svalnatá bedra, hrudní končetiny rovné a silné, svalnaté čtvrtí, potlačuje dosti sklon, nohy zdravé, a dobře klenuté; srst dlouhá a rovná, dobré kvality, černá, bez stopy bílé, je to módní barva... S bílými a játrovými jsem se někdy setkal, ale jsou vzácní. Celkový vzhled - je to silný a inteligentní pes, s rozhodně sportovním charakterem, ale zcela připraven přijmout jakoukoliv práci, což z něho dělá "všestranně užitečného psa".
FLAT-COATED RETRIEVER CH. "RIGHT AWAY" majitel S.E.SHIRLEY
První výstava psů v Anglii se konala v roce 1859, retrívři (jako samostatná skupina) do ní byli zařazeni až o pár let později. Přesné záznamy ze šlechtění a chovu těchto psů nejsou bohužel nikde uvedeny a to až do roku 1874. Je pouze známo, že dvě pracující feny (velmi podobné modernímu flatovi) patřící myslivcovi J. D. Hullovi se na výstavách občas objevovaly (a byly oceňovány) a to už od roku 1864. Je proto domyslitelné, že právě tyto dvě feny se podílely na rozšíření populace a byly velmi důležité pro šlechtění tohoto plemene. Největší podíl na stabilizaci tohoto plemene (co se týká vzhledu i požadovaných vlastností) má sir S.E. Shirley - zakladatel Kennel Clubu v roce 1873. Toto cílené ustálení a selekce začaly probíhat kolem roku 1870 (ten však prokazatelně nepoužívá v šlechtění setry, ti se tak museli mísit s ostatními plemeny o století dříve).
Následně prudce vzrůstá obliba tohoto plemene a celá řada významných chovatelů se podílela na jejich zdokonalení a ustálení vzhledu i pracovních schopností. Za patrona tohoto plemene je považován pan H.R. Cooke (*1860), který přes 60 let choval toto plemeno ve své jedinečné chovatelské stanici Riverside. Jeho chovatelská stanice, ze které vzešly psí legendy, skvěle propagovala toto plemeno. Sir Cooke začal se svými psy sklízet i první úspěchy tohoto plemene na poli pracovním. A právě jeho tolik kladený důraz na pracovní kvality psa, které by měly být upřednostňovány před vzhledem plemene, byl odvrácená strana mince jeho jinak velmi úspěšného chovu. Cooke byl zastáncem středně velkých psů, kteří se podle jeho názoru nejvíce hodili k práci a byl znepokojen psy, které viděl na výstavách. Nezdáli se mu využitelní při práci a proto je při své chovatelské práci nepoužíval. V roce 1915 je plemeno oficiálně zapsáno i u AKC a jeho sláva stále roste. Obliba flatů klesá až s první a druhou světovou válkou, kdy se toto plemeno téměř vytrácí. Naštěstí se ho podaří zachránit. Sir Stanley O'Neill na sebe vzal tuto tíživou zodpovědnost - oživit chov. Což se také stalo v roce 1960 je toto plemeno opět velmi rozšířeno, tentokrát na obouch stranách Atlantiku.
Počátky toho "pravého" FCR jdou vysledovat do roku 1870. Zde je vývin plemene téměř ještě v plenkách a hojně se využívá tzv. liniová a příbuzenská (inbreeding) plemenitba, jako ostatně u většiny plemen. Do plemenitby jsou stále přidáváni labradoři, setři... Mezi top chovatele konce devatenáctého a začátku dvacátého století byl nadporučík-plukovník HM Cornwall Legh. Plukovník Legh byl viceprezidentem Kennel Clubu a expert na chov především výstavních psů (narozdíl od pana Cooka). Ve svém životě odchoval přes 500 flatů! Mezi nimi desítky šampionů. V době, ve které je chov čistokrevných psů stále ještě trochu neobvyklý, to je značný počet a jeho psi rozhodně měl hlavní vliv na dnešního "moderního" flata.
Následně prudce vzrůstá obliba tohoto plemene a celá řada významných chovatelů se podílela na jejich zdokonalení a ustálení vzhledu i pracovních schopností. Za patrona tohoto plemene je považován pan H.R. Cooke (*1860), který přes 60 let choval toto plemeno ve své jedinečné chovatelské stanici Riverside. Jeho chovatelská stanice, ze které vzešly psí legendy, skvěle propagovala toto plemeno. Sir Cooke začal se svými psy sklízet i první úspěchy tohoto plemene na poli pracovním. A právě jeho tolik kladený důraz na pracovní kvality psa, které by měly být upřednostňovány před vzhledem plemene, byl odvrácená strana mince jeho jinak velmi úspěšného chovu. Cooke byl zastáncem středně velkých psů, kteří se podle jeho názoru nejvíce hodili k práci a byl znepokojen psy, které viděl na výstavách. Nezdáli se mu využitelní při práci a proto je při své chovatelské práci nepoužíval. V roce 1915 je plemeno oficiálně zapsáno i u AKC a jeho sláva stále roste. Obliba flatů klesá až s první a druhou světovou válkou, kdy se toto plemeno téměř vytrácí. Naštěstí se ho podaří zachránit. Sir Stanley O'Neill na sebe vzal tuto tíživou zodpovědnost - oživit chov. Což se také stalo v roce 1960 je toto plemeno opět velmi rozšířeno, tentokrát na obouch stranách Atlantiku.
Počátky toho "pravého" FCR jdou vysledovat do roku 1870. Zde je vývin plemene téměř ještě v plenkách a hojně se využívá tzv. liniová a příbuzenská (inbreeding) plemenitba, jako ostatně u většiny plemen. Do plemenitby jsou stále přidáváni labradoři, setři... Mezi top chovatele konce devatenáctého a začátku dvacátého století byl nadporučík-plukovník HM Cornwall Legh. Plukovník Legh byl viceprezidentem Kennel Clubu a expert na chov především výstavních psů (narozdíl od pana Cooka). Ve svém životě odchoval přes 500 flatů! Mezi nimi desítky šampionů. V době, ve které je chov čistokrevných psů stále ještě trochu neobvyklý, to je značný počet a jeho psi rozhodně měl hlavní vliv na dnešního "moderního" flata.